Současná česká vláda se blíží prvnímu roku své existence. Při svém vzniku si jako hlavní cíl vytkla prosazení reforem, ale ve skutečnosti je s ní ve veřejné diskusi spojena hlavně rozhádanost. Jedná se navíc nejen o hádky o věcné problémy, ale především o střety o různé skandály, na jejichž vytváření se koaliční strany spolupodílely.

Subjekt, který působí vnitřně nejednotně, pak ztrácí i věrohodnost, zvláště pro tak náročný úkol, jako jsou fiskální, důchodové jiné reformy. A jak vyplývá z aktuálního Nečasova prohlášení pro Právo o tom, že nespojí hlasování o podstatných zákonech s hlasováním o důvěře, je zřejmé, že ztrácí i sebedůvěru.

Přitom poté, co se vládě podařilo ustát hlasování o nedůvěře a vyřešila i odchod Víta Bárty a Radka Johna z ministerských postů, by bylo racionální, aby se vztahy uvnitř ní uklidnily. Namísto toho se strany opět pustily do vzájemných rozporů a vnitřní spory se objevily i v ODS. Účast VV ve vládě občanské demokraty rozděluje, což se projevilo i nedávno zveřejněnými sedmi body proti „véčkařům“, které zveřejnil poslanec ODS Petr Tluchoř.

Věci veřejné na Tluchoře reagovaly nástrojem poměrně pokleslé politické kultury, a sice trestním oznámením, což je český kolorit. Tento obecně nadužívaný institut českého práva přinesl straně palcové titulky a místo na serverech, ve skutečnosti ale má mizivou šanci na úspěch a spíš bude pár dnů obtěžovat policisty a státní zástupce, kteří by se mohli věnovat prospěšnější práci. Pokud už VV měly potřebu hájit svoji čest, bylo by serióznější podat žalobu u civilního soudu.

Bez ohledu na relevanci Tluchořových argumentů a kontroverzní řešení tohoto sporu ze strany VV je problémem jeho současných prohlášení to, že poslanec ODS neuvádí, jak z vládní krize jednoznačně ven. Pokud by měly být Věci veřejné „odejity“ z vlády proti své vůli, jaký by pak měly důvod vládu podporovat? A i kdyby ji kvůli zachování parlamentních pozic podpořily při hlasování o důvěře, s vysokou pravděpodobností by ve sněmovně torpédovaly její podstatné zákonné návrhy.

Pokud by existoval pro ODS od ČSSD jasný příslib velké koalice po pádu Nečasovy vlády, měly by současné trendy v části ODS jistou logiku, ale zatím takový příslib od Sobotkova vedení není pravděpodobný (a sociální demokraté by navíc mohli ODS vrátit „podraz“ z léta 2006, kdy občanští demokraté chápali vyjednávání o velké koalici jen jako zástěrku pro jiné řešení tehdejší patové situace).

Od posledního jednání K9 se očekávalo „rozseknutí“ napjatých vztahů, došlo však – jako již poněkolikáté – pouze k odsunutí problému „na příště“. Problémy ovšem nezmizely a vláda bude čelit nejen vnitřním hádkám, ale i sílící opozici v parlamementu i mimo něj.

Rozdíl v účasti mezi prosincovou a květnovou odborářskou akcí je v tomto směru dostatečným mementem, které však vnitrokoaliční válku neuklidnilo. Vláda zatím neprohrála parlamentní hlasování o důvěře, ale prohrává boj o vlastní.

3.6.2011

NašiPolitici.cz