Největší nepřátelství v politice paradoxně panuje mezi stranami programově blízkými

Tomia Okamuru provází v poslední době smůla. YouTube mu smazal kanál (už má ale nový) a nedávno mu dala košem poslankyně jeho Svobody a přímé demokracie (SPD) Tereza Hyťhová, jež opustila poslanecký klub SPD a zamířila ke spolupráci s Trikolórou Václava Klause mladšího. „K tomuto kroku jsem směřovala delší dobu, tak jak jsem více a více poznávala skutečnou podnikatelskou podstatu SPD. Politiku vnímám jako souboj hodnot a hájení názorů, nikoli jako způsob obživy nebo pěstování ega některých jedinců,“ ozřejmila své rozhodnutí na Facebooku pětadvacetiletá poslankyně a údajná kovaná vlastenka.

Nad jejím vysvětlením se asi leckdo pousměje, ale bylo by přece jen trochu povrchní obviňovat čerstvou absolventku oboru Učitelství pro 1. stupeň ZŠ a speciální pedagogika na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kam spadá i výuka matematiky, z vypočítavosti. Teprve budoucnost ukáže, zda byla Hyťhová pro Trikolóru jen do počtu, ale i kdyby ano, pro Klausovo hnutí to nyní určitě není malé bezvýznamné plus. V Poslanecké sněmovně jsou už tři, což lze vzhledem k názvu strany vnímat i jako překonání závažného deficitu.

Od Okamury již dříve dezertovala trojice poslanců Lubomír Volný, Marian Bojko a Ivana Nevludová a naopak ho posílil Jaroslav Foldyna z ČSSD. Aktuální přestup Hyťhové ale možná odráží pro další vývoj české politiky docela důležitý zápas. Konkrétně válku Klause s Okamurou.

Lovit hlasy v restauraci Severka

Trikolóra se na první podání evidentně nechytila. Klaus mladší není moc vidět a navzdory jeho objíždění republiky se preference krčí okolo dvou tří procent. Okamura sice trochu poklesl, ale jeho šance dostat se do sněmovny v příštích volbách byly dle dosavadních preferencí přece jen o něco vyšší.

Největší nepřátelství v politice paradoxně často panuje mezi stranami programově blízkými, neboť se ucházejí o podobný elektorát, a tudíž si přímo konkurují. Ovšem ani „vymazání“ Okamury by nemuselo znamenat automatické přeběhnutí jeho voličů k Trikolóře. Skoro všichni z ODS nebo původem z ODS, kteří sázejí na pravicový populismus včetně kritiky Evropské unie, si totiž nějak nedokáží uvědomit, že zmíněné postoje nalézají ohlas zejména v nižších příjmových skupinách, pro něž je ale Klausovic rodina zosobněním „panstva“ či asociálnosti kapitalismu.

Kdyby se však Václav Klaus junior obklopil lidmi, kteří dokáží lovit hlasy ve vyhlášené mostecké restauraci Severka (což ale přece jen není případ Hyťhové), a pokud by Okamura mediálně víceméně zmizel, mohl by Klausův politický projekt zmíněnou sociální bariéru přece jen překonat. Zvláště když se všeobecně předpokládá, že jakmile PPF miliardáře Petra Kellnera reálně převezme již zakoupenou televizi Nova, projeví se to i podporou Trikolóry na nejsledovanějším českém televizním kanálu. Podle webu Mediář očekává skupina PPF dokončení celé transakce v závěru letošního října.

Pravicový populismus nemá v těchto měsících zrovna na růžích ustláno. Migrační krize utichla, davy údajně krvežíznivých migrantů dávno přebila pandemie. A strategie Andreje Babiše, že Česká republika musí v Bruselu hájit především české národní zájmy, bere euroskeptický vítr z plachet nejen SPD či Trikolóře, ale třeba i ODS. Na podzim se však začnou plně projevovat ekonomické dopady koronaviru, které mohou přihrát hlasy populistům všech odstínů. Leč heslo, jež nyní trikolóristé razí: „Normální je pracovat, ne čerpat“, matku samoživitelku v exekuční pasti pravděpodobně moc neosloví.

Potenciál pravicového populismu u nás činí zhruba deset procent. Pro jeho odpůrce je tak vysněnou variantou situace, kdy SPD i Trikolóra dostanou v příštích volbách každá pod 4,9 procenta. Anebo klidně i něco přes pět, pokud je tedy volební systém na mandátech „seřízne“ podobně jako minule TOP 09 a STAN. Mimochodem, příznivci zmíněných stran, kteří platná volební pravidla soustavně kritizují, by možná reagovali aplausem.

Boj o procentíčka

Avšak problém Václava Klause mladšího je širší. Ostatně, mnohé o něm vypovídá již skutečnost, že se pere o procentíčka právě s Okamurou. Jeho otec u pravicového populismu skončil, syn tam vlastně začíná a zatím se mu moc nevede. Jeho další velký soupeř se totiž jmenuje Alexandr Vondra, jenž v ODS rozvíjí podobná témata jako Klaus, leč i díky své disidentské minulosti je stále přijatelnější pro přece jen širší okruh voličů. Pokud se předseda Trikolóry bude chtít v míře úspěšnosti v politice otci alespoň přiblížit, měl by se posunout více do středu. Tam však narazí na skoro nepřekonatelný odpor, který si tam vybudoval již v dobách svého působení v dresu ODS.

Okamuru tudíž stále nelze odepsat. Pro část voličů pořád představuje chytlavou figuru, smazané kanály na sociálních sítích patrně dovede rychle obnovit, a ještě si odnést nimbus mučedníka. A CNN Prima News s ním nedávno odvysílala příjemný půlhodinový letní rozhovor…

Autor je politolog

LN, 31.7.2020