„Ministr dopravy, to je takový obecní blázen.“ Tato věta je citací jednoho z členů vlády a není namířena na současného ministra Dana Ťoka. Prý jenom popisuje roli, jakou už dlouho hrají ministři dopravy na zasedání kabinetu. Přicházejí tam se složitými problémy, nenavrhují žádné srozumitelné řešení, a tak jejich starosti kolegové už dávno přestali sledovat. Je přece známo, že v dopravě se v nejbližších letech ničeho významného nedočkáme, nebude dokončena žádná nová dálnice, prostě jen starosti.

Dnes už se ale nelze spokojit s tím, že se nad dopravou jen mávne rukou. Došla opravdu do krize, která musí něco změnit k lepšímu, pokud nechceme, aby se v tak důležité oblasti veřejného života úplně nerozpadla veřejná správa.

Co zažívá ministr Dan Ťok je opravdu alarmující a ve většině občanů to musí vzbudit reakci, že jde přece jen o našeho ministra a že ho musíme nějak bránit. Dvě poslední špatné zprávy z dopravy se ministra přímo dotýkají. Ťok musel připustit, že už se mu nepodaří včas uspořádat veřejnou soutěž, která by od roku 2016 zajistila novou a pro stát výhodnější smlouvu na provozování dálničního mýta.

Komise expertů, kterou ministr shromáždil, aby navrhla správný postup při veřejné soutěží, se rozpadá údajně kvůli špatné komunikaci. Jednání o další spolupráci se současným provozovatelem mýta, firmou Kapsch, skončilo tím, že mluvčí Kapsche označil postup ministra za neprofesionální. Zároveň čelí ministr Ťok obvinění, že jako šéf tuzemské pobočky stavební společnosti Skanska kryl korupci při stavbě části rychlostní silnice mez Žatcem a Chomutovem.

Informace pocházejí ze švédské centrály firmy Skanska, a popravdě řečeno, člověk je po zkušenostech se skandály při dálničních stavbách považuje za věrohodné. Zakázku na zmíněnou stavbu získala firma Skanska koncem roku 2008, je tedy na místě pohnat k odpovědnosti Ťoka, který byl právě od roku 2008 generálním ředitelem.

Co k tomu dodat. Ministr je v úzkých, vymýšlí mediální strategie, kterými by překonal cílenou kritiku, ztrácí dříve snad dobrou pověst a bude teď mít dost starostí sám se sebou, než aby něco v resortu dopravy změnil k lepšímu. Proto je na místě otázka, jestli snad není nějaká možnost se českého ministra dopravy zastat. Dá se třeba říci, že mýto patří k nejsložitějším problémům tuzemské veřejné správy, a vyřešit ho během pár měsíců je nad síly každého.

Bylo by krásné mít kvalitní mýtný systém jako v Rakousku, ze kterého by se financovala veškerá výstavba a údržba dálnic, zařídit něco podobného je však práce na několik let. Neprůhledné zakázky z roku 2008 jsou v tuzemské dopravě legendou, vždyť šlo o vrchol éry ministra Aleše Řebíčka. Těžko mohl proti tehdejším poměrům zasáhnout generální ředitel, který právě nastoupil do funkce. Kdo chce ministra soudit, ať ho soudí, obecně platí pouze to, že Ťokovy aféry jsou dalším potvrzením bezvýchodnosti tuzemské dopravy.

Na závěr paradox: právě Ťok může vrátit do budoucnosti tuzemské dopravy naději. Minulý týden vyšla zpráva, že stát uzavřel smlouvu na stavbu dalších šesti kilometrů jihočeské dálnice z Veselí do Bošilce za neuvěřitelnou cenu 600 milionů korun. Kdo chce Ťoka chválit, ať chválí.