Když Andreji Babišovi teče do bot, zná dva druhy reakcí. První je lítostivá, vydává se při ní za oběť „účelovek“ a naříká nad svým osudem. Při druhé přechází do protiútoku a neštítí se ani prachobyčejných pomluv.

Poslední dobou o tom vědí své Piráti. Například ve čtvrtek je premiér při sněmovních interpelacích pasoval na „definitivně největší ohrožení země“, „promigrantskou neokomunistickou partu“, „extrémní levici“ a „neomarxisty“. Jindy jim zase přičítá strategii „čím hůře, tím lépe“. Dělá zkrátka všechno pro to, aby znevěrohodnil jejich charakter i kompetenci, ačkoli kdysi jim podával ruku ke spolupráci.

Označit někoho za „vítače“ je dnes urážkou z nejhanlivějších. Stejně tak na zdivočelých sociálních sítích oblíbené označení „neomarxista“, které má vyvolat strach. To z někoho, kdo ubírá většině, aby přidával menšinám – národnostní a sexuální nevyjímaje.

Babiš správně tuší, že za krizových situací se spousta voličů zavrtává do svých pelíšků, kde se cítí bezpečně před viry, migranty a všemi možnými společenskými změnami.

Ptáte se, co s tím mají společného Piráti? Hodně i málo. Na jedné straně jde vesměs o mladé jedince bez předsudků, kteří v českém ani Evropském parlamentu nezastírají humanistické tendence. V tom jistý progresivismus a volnomyšlenkářství spatřovat lze. Souvisí s tím i jejich pohled na legalizaci měkkých drog, na manželství osob stejného pohlaví nebo na eutanazii.

Na straně druhé si ale Piráti dávají záležet, aby nezapadli do levicové škatulky. Proto vedle výrazně sociální politiky reprezentované poslankyní Olgou Richterovou, nabízí její kolega – a mimochodem i bratr - Mikuláš Ferjenčík, spíše pravicové přístupy k ekonomice a daním. Ve finále pak Piráti působí coby středové a liberálně vyprofilované uskupení.

To se ale nehodí do krámu Babišovi. Nejen že mu na Pirátech vadí, že v Praze i Bruselu soustavně připomínají jeho střet zájmů a rýpou se v četných kauzách. Oni navíc mají spadeno i na jeho voliče. ANO přece vzniklo jako protestní hnutí, kterému vadí korupce, klientelismus a vláda nemehel. Protestní jsou i Piráti – a mohou proti babišovcům obránit jejich vlastní slogany. Kromě toho voliči rádi zkoušejí čerstvé strany a ANO už je okoukané.

Ambice Pirátů korespondují s průzkumy veřejného mínění. Jsou nejpopulárnější opoziční stranou. V některých volebních modelech se pohybují kolem 15, jinde i kolem 20 procent. Ještě lepšího výsledku by mohli dosáhnout v tandemu se Starosty a nezávislými (STAN).

Proto když Andrej Babiš pálí po Pirátech, nejde mu jen o to, aby si neukousli z jeho elektorátu, ale snaží se vystrašit i sympatizanty Starostů. Ti mají na rozdíl od velkoměstských Pirátů zázemí především mimo Prahu. V menších městech a na venkově, kde je po nějakých „vítačích“ a „neomarxistech“ minimální poptávka. Podaří-li se Babišovi rozbít koalici Pirátů se Starosty, přijde o nejvážnější vyzyvatele ve sněmovních volbách a posílí se jeho šance na setrvání ve Strakovce.

Občané, kteří dají na emoce, mohou být Babišem ovlivněni. Kdo je ale aspoň trochu racionální, podiví se už jen tomu, kdy a kde premiér Piráty cupuje. Není to v rámci kampaně ani v reakci na jejich vystoupení na citlivá témata.

On se do nich pouští, kdykoli jej zaženou do úzkých nějakou otázkou či námitkou. V poslední době vlastně skoro při každé příležitosti, když jsou nablízku. Dělá to s vervou, která není hodna jeho funkce. A přehání to tak, že v něm Piráti, konkurující si s ODS, TOP 09 či lidovci, nakonec mohou mít zdatného naháněče hlasů.

Autor je politický analytik