Britská spisovatelka Rowlingová, která vydělala jmění na knížkách a filmech o Harrym Potterovi, věnovala britské Labouristické straně milion liber. Je to méně než procento jejího odhadovaného majetku, ale i tak je to vysoká částka. Tím spíš, že příjemcem je politická strana, která podle všeho prohraje příští volby. Je unavena dlouhým vládnutím, vnitřně nejednotná a ztrácející přízeň voličů.

Z české perspektivy je to zvláštní, téměř nepochopitelný čin. Motivem spisovatelky je boj s dětskou chudobou. Proč touto sumou nepodpořila přímo nějakou charitativní organizaci?

Nebylo by to lepší než dávat peníze politické straně, která je utratí za minerálky na sjezdu, předvolební letáky či platy vlastního aparátu?

Rowlingová jako by postupovala podle starého čínského přísloví, které říká, že je lepší hladového naučit chytat ryby než ho nasytit. Neboli doufá, že politika levicových labouristů bude pro boj s dětskou chudobou přínosnější.

Nechme stranou politický rozměr téhle úvahy, tedy otázku, čí politika si s chudobou poradí lépe. Pozoruhodný je spisovatelčin idealismus a víra v politický systém. Přitom na první pohled je situace v Británii podobná té české. I tady jsou strany zmítány skandály, britský politický žurnalismus o nic méně cynický než český a důvěra veřejnosti k politikům je podle průzkumů veřejného mínění obecně nízká. A přesto je tu jeden mimořádně podstatný rozdíl.

Politici v Česku zaměňují peníze na politiku a na vládnutí.

Máme o tom nepočítaně důkazů právě v kauzách, které Českem otřásají v minulých týdnech. Namátkou: fotbalista Baroš dělá reklamu pro ODS, dostane za to přislíbenu státní podporu pro svůj projekt. Režisér Renč točil předvolební klipy téže strany, teď bude točit kampaň za bezpečnější silniční provoz. A do třetice ODS: vláda propaguje své úspěchy v masivní kampani, která vizuálně připomíná předvolební kampaň ODS.

O podpoře Baroše i dalších sympatizantů mluvil v sobotních Lidových novinách poslanec Tlustý. Řekl pozoruhodné věty: „Že poslanci a politici podporují lidi, kteří podporují je, je naprosto normální všude na světě. Když to nemá podobu konkrétní částky, není na tom nic špatného.“

Je třeba jasně říct: je to špatné v Česku a je to špatné všude na světě. Samozřejmě se to stává, a to nejen v Česku, ale vydávat to za něco normálního je ten nejhorší verbální nihilismus, který jsme v posledních týdnech mohli slyšet. Politika a vládnutí musí být odděleny neprostupnou stěnou.

V Česku se stalo normou, že doba u moci se bere jako takový „payback time“. Neboli vyhráli jsme volby, tak teď vyplatíme všechny, kteří nám k tomu pomohli. Vláda to dělá a opozice tiše toleruje, protože ví, že se bude chovat stejně. Že o tom poslanec Tlustý s takovou bohorovností a nestydatým klidem mluví, jen ukazuje, jak je to v českých politicích hluboce zakódováno.

Slavná a movitá spisovatelka by si mohla říct: Moji labouristé jsou u moci, tak peníze jsou přece to poslední, co potřebují. Nějaký ten milionek si mohou lehce přihrát přes ministerstvo financí ze státního rozpočtu. Ale spisovatelku něco takového ani nenapadne. Věří, že se její tvrdě vydělané peníze promění ve stranickém aparátu v ideály a program. Poněkud naivní, chce se říct. Ale zároveň hodno velké závisti.

LN, 23.9.2008