Poslouchám od dob prvního slavného projevu Václava Havla každoročně projevy presidentů, ať už jím byl, kdo byl. Takže i letos ten Miloše Zemana.

Máme tady v republice holomky, kteří si přejí otevřeně smrt presidenta Zemana a nejspíš se i modlili, aby ve střešovické nemocnici zůstal a umřel. Za všechny jeden etalon: Jan Hřebejk, který myslím už je tak trochu zralý na nějaké větší přeléčení. Ten projevil své zklamání, že president s dcerou byli fandit na tribuně Slavie. Chudáka rozhodilo, že Miloš Zeman na fotografii vypadá tak zdravě, a konstatoval, neznaboh jeden, že Bůh není. Ty ty ty, Hřebejku jedna, takové rouhání se ti jednou sejde. Ale on není sám, kdo se na Miloši Zemanovi ujímá tímto ujetým, nechutným způsobem. Míň pít a víc přemýšlet. Já nemám Jana Hřebejka pro jeho hovadismus rád, Jiřího Drahoše také ne, ale nikdy bych jim nepřál nic zlého, hlavně co se zdraví týká. Jsem prostě lepší kus, myslím.

Miloš Zeman vypadal dobře, dvě brady pěkně zpátky, v oku jiskra, hlas pevný a hlava čistá. Pěkně zpaměti to vysypal, jak je jeho dobrým zvykem. Vzpomněl jsem si na paní Markétu Pekarovou Adamovou, jak jí po volbě šéfové TOP 09 vypadlo čtecí zařízení a ona byla v historicky krátkém okamžiku v řiti.

President republiky se zabýval především tím, co nás doma trápí, nevrhal se do světových témat, vypustil zcela téma imigrantů a s tím spojeného businěcu a suše a případně okomentoval zelenou hysterii. Dobře slova nakladl a nabádal, aby se k věci přistupovalo pěkně zlehounka a s rozvahou, a projevil zdravou skepci o rozhodujícím vlivu člověčenstva. Jeho poznámka o Grónsku zabolela a jeho poukázání na páteční záškoláky trefilo do černého. Prostě uhodil hlavičkou o hřebíček. Miloš Zeman je český president, který ví, že Česko zeměkoulí neotáčí, a správně pochopil, že na globální plácání, udílení knížecích rad, poučování a umravňování tady máme levicově prozřelého, původně jezuitu, Františka, tímto nejvyššího pontifika. Miloš Zeman to správně pojal jako Urbi et Patriae. Orbis nechal jiným. A basta, starej pes je zpět v plné formě. Jsem tomu rád a přeji mu pevné zdraví. Už proto, že nepřející budou trpět.

V téhle souvislosti si vždycky říkám, co to všichni mají s tím, že bychom potřebovali presidenta, který by spojoval a sjednocoval. To bych rád věděl proč. Nemůžete spojit nespojitelné, třeba příznivce tuhé evropské integrace s námi, co to zas až tak nevidíme a rádi bychom měli trochu víc prostoru pro dýchání po svém. Potřebujeme presidenta (nebo presidentku), který má názor a drží ho, i když se to nám nebo druhé straně nelíbí. Presidenta, který drží lajnu. Ale potřebujeme každopádně takovou hlavu státu, která nehledí jen na Západ, navíc zcela nekriticky, ale která ví, že i Východ je důležitý, a bude se v tom umět pohybovat a uvnitř té naší, k životu velmi příjemné kotliny to bude vyvažovat

Jeden mudrlant uvedl, že si máme letos poslechnout projev Zuzany Čaputové, tam že se dozvíme, jak vypadá státnický projev. A tady jsme u jádru pudla: my už dnes přece přesně víme, co bude plácat slovenská presidentka, a to je ta tragédie její osobnosti. Nepotřebujeme mít hlavu státu, kde dopředu víme, co bude říkat. Na to jsme měli celá dlouhá léta Gustáva Husáka. Tak byl čitelnej. Čitelnej president je na dvě věci, za tím si stojím. Na samý závěr: Kde bychom my Češi byli, kdyby všichni slavní Přemyslovci byli krásně čitelní? Já vím, kde, ale ať si čtenář zkusí tipnout sám.