16.8.2022 | Svátek má Jáchym


POLITIKA: Randákova Česká soda

14.8.2009

Zprvu mi přišla zpráva o fotografiích, nahrávkách a vyřazeném šéfovi špionáže Randákovi jen jako další informace dokazující, že dno špinavých praktik české politiky ještě nebylo ani zdaleka nalezeno. Že se polostátnímu podniku nejlépe financují strany levé i pravé, není objev nijak nový ani závratný, že je to každému z politiků fuk, je taky nasnadě. Tak zůstávají jen dva skutečně klíčové momenty.

Jedním je strašidlo Randák sestupující po křivce od Rumcajse dostávajícího medaili od prezidenta, přes řidiče Tomáše Pitra vezoucího tohoto pána ve státním zájmu přes hranice, po nedůstojného Hurvínka (Hurvínek promine) roznášejícího špínu ze soukromí po redakcích novin. Jestli bylo, nebo nebylo vyhození Randáka důvodné, tak už se jím stalo. Bývalý špion ve státních službách se nesmí a nemůže veřejně prezentovat a hloupými výmluvami zakrývat nezákonné jednání. Protože pořizování fotografií a zvukových a obrazových záznamů, včetně sledovačky, je pod zákonnou licencí, ať policie, tajných služeb nebo novinářských účelů. Že je Aha! žumpa, je fakt, ale alespoň nejedná nezákonně. Pan Randák zapomněl, že už není ve státních službách a platí pro něj zákony jak pro jiné. Ostatně co čekat od člověka, který byl celý život zákon, a najednou je obyčejným občanem.

A druhým je kauza sama, hnus a běs, nechutné patlání se v soukromí, evidentní politické lži. Plní přední stránky novin a každému je to jedno. Protože samy informace nemají sílu něco změnit. Pokusím se zdánlivě odskočit. Byl tady pořad s názvem Česká soda, který mi přišel v době svého vzniku někdy hloupý, častěji velmi vtipný a hlavně naprosto přirozený. Joj, dnes vidím, že byl geniální a svobodný, měl neuvěřitelnou schopnost reflexe a každý, kdo se v něm viděl a dostal co proto, si oprávněně přišel jak blbec. A ten pořad, spolu s filmem Dědictví aneb Kurvahošigutntag snad nejlepší dílo satiry po roce 1989, byl za nudného přihlížení médií pohodlně zatípnut. Už žádná svoboda, ředitelům České televize si totiž stěžovaly potrefené politické husy, jedna zapadlá zpěvačka a tři věrné divačky z Čerchové pod Jedlovou. Tak zašla Česká soda, žijící vesele v době, kdy se odstupovalo z politiky za lhaní o vysokoškolském titulu, sic! A se zánikem svobodné kritiky mající úroveň nastoupila objektivní informovanost, falešná politická korektnost a ztráta soukromí, devalvace ceny i lidské cti. Vše šlo spolu ruku v ruce se zvyšující se ekonomickou úrovní a spotřebním obžerstvím. Čím lepší byla plazmová televize, tím méně v ní bylo humoru a inteligentní kritiky a více skandálů na jeden den a hroší kůže politiky.

Okamžikem, kdy Randák doložil, že meze soukromí v soukromém zájmu neexistují, jakákoliv špína a intimita je veřejně přípustná, a nic se neděje, bývalý špion se může mstít jak chce a komu chce a zcela veřejně, a policie a státní zastupitelství nic, se kruh uzavírá. Demokracie nedospělá, ale svobodná se i u nás změnila v demokracii omezenou a slabou stejně jako jinde v Evropě. Máme sociální stát, ale nemáme, kdo by pracoval. Máme svobodná média, ale nemáme svobodu a čest, nejsme schopni říct - Randáku, děkuji, tvoje osobní zájmy nejsou zájmy demokracie, i kdybys přines fotku, na níž předseda parlamentu krade sousedovi auto. Svoboda slova je dnes přípustná, jen pokud nezraní nějaké zájmy hlasité a momentálně oblíbené sociální, náboženské či rasové skupiny.

Prosím, vezměme na vědomí, politici neodstoupí, nejsou na to zvyklí, skandál neskandál. Ve vrcholných věcech propojení politiky a zločinu nezmizí, protože to zařídí zázračný policejní prezident nebo nový ministr něčeho. Změnu etiky a návrat humoru mohou a musí zprostředkovat elity. A bránit i humor jako prostředek účinné očisty. Malý příklad snad napoví. Co kdyby místo šmíráckých fotek vyšla na titulní straně tohoto deníku fotka připraveného expremiéra z Berlusconiho vily s popiskem: A stojí to i v Toskánsku... za to? Článek ohledně prapodivných schůzek by mohl obsahem zůstat stejný a Topolánek by možná chtěl dát šéfredaktorovi přes hubu. Konečně by se něco opravdu dělo.

LN, 12.8.2009

Autor je advokát