Když budeme pátrat po důvodech, proč opadá důvěra v politické strany, nesmíme pominout jejich neschopnost rozpoznat, kde mají voliče a co je trápí. Dobře se to dá popsat na dvou skandálních vyjádřeních sociálních demokratů z minulého týdne.

Právě v ČSSD se často vedou diskuse, zda je nosné oslovovat tradiční elektorát sociálními tématy, nebo tzv. kulturní levici akcentováním lidských práv. Stanoviska, která mne uhodila do očí, pro jistotu odhání obě voličské skupiny.

Litvínovské sociální demokraty nazlobilo rozhodnutí Ústavního soudu, který na návrh veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové zrušil obecní vyhlášku zakazující posedávání občanů ve veřejném prostoru mimo lavičky.

Přijata byla na základě zkušeností s částí romské komunity. Zároveň však omezovala svobodu pohybu Romům, Neromům, domorodcům i turistům. Podobné matoucí podzákonné normy obecní zastupitelstva přijímat nemohou.

To si litvínovská ČSSD nechce nechat líbit: žádá odvolávání ombudsmanky a nahrazení někým, kdo neupřednostňuje práva nepřizpůsobivé menšiny proti většině. Jako by snad zákony, vyhlášky a instituce měly rozlišovat mezi menšinou, většinou a jejich zájmy.

Podle nich Šabatová svým přístupem k nulové toleranci dává jasně najevo, že považuje za důležitější, aby si nepřizpůsobivý občan mohl v Litvínově dělat, co sám uzná za vhodné, bez ohledu na práva ostatních lidí.

Šabatová a na její popud i brněnský soud prý rozhodují o osudu lidí v Janově bez základní znalosti místních poměrů. Radí jí projít sídliště a strávit tam dvě tři noci, což by údajně prospělo k pochopení snahy města o změnu soužití mezi slušnými lidmi a menšinou, která není ochotná respektovat zákony a nectí dobré sousedské vztahy.

Místo toho, aby levicoví zastupitelé investovali do městské policie bránící zákony nebo třeba do kamerových systémů na nejproblémovějších místech, zahrávají si po vzoru krajní pravice s menšinami, většinami, přizpůsobivými a nepřizpůsobivými. Čí politické postoje tím legitimizují, je nabíledni. Ne náhodou je Dělnická strana sociální spravedlnosti nejsilnější v Ústeckém kraji.

Jinou, ještě typičtější část sociálně demokratických voličů, popudil bývalý jihočeský hejtman Jiří Zimola. Na ruzyňském letišti ho rozzlobila špatná kvalita služeb při obhospodařování zavazadel cestujících.

Ve své glose pak na sociální síť napsal: „Je fajn, že se všichni radujeme z rekordně nízké nezaměstnanosti, ale není čas si přiznat, že konkurence v práci také motivuje lidi odvádět skutečnou práci? Tedy jen nevydírat své zaměstnavatele, že když mu nepřidají, má spoustu možností najít si jiné zaměstnání?! Produktivita práce klesá, lidi nechtějí pracovat, ale chodit do práce, zaměstnavatelé jsou ve firmách rukojmími některých svých zaměstnanců... Zkrátka a dobře – ekonomice škodí jak vysoká nezaměstnanost, tak i rekordně nízká.“

Tolik Jiří Zimola, představitel nikoli ODS, TOP 09 či ANO, nýbrž strany obvykle prosazující vyšší mzdy, lepší podmínky pro zaměstnance a snižování nezaměstnanosti.

Každý občas vypadneme z role. Ale politikům sluší sebekontrola. Zvlášť když pan Zimola šéfuje jihočeské ČSSD a nápady litvínovských zase na sítích sdílely špičky sociální demokracie na Ústecku. Až se bude tato strana pídit, kam jí mizí voliči, ať se zamyslí, o jaké stojí - když na lidi v práci doporučuje přísnost a u řešení sociálních konfliktů prosazuje plošnou represi.