Poslanecká imunita je nutné opatření pro fungování demokratického zřízení. Historicky vzniklo jako ochrana zákonodárného sboru vůči panovníkovi. Znamená zákaz trestního stíhání pro jednání či účast na rozhodování v parlamentu. Neměla by znamenat absolutní osobní beztrestnost nebo občanskou nezodpovědnost. Je pravdou, že obdobnou imunitu jako mají dnes měli i poslanci v první republice. To však bylo za časů našich pradědečků. Od té doby zaznamenala Evropa značný pokrok, kdežto státy sovětského impéria zaostaly ve všem (kromě zbrojení) a samozřejmě i v ústavním zákonodárství. Obdobný rozsah poslanecké imunity jako my nemá žádný demokratický stát na světě. V našem právním řádu se nachází následující perla :

Odstavec čl. 27 Ústavy

(3) Za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak.

(4) Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li sněmovna souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.

Je s podivem, že naši demokratičtí zástupci již téměř 16 let se s tímto nedokáží vypořádat. Poslední skóre: pro zúžení imunity nehlasovalo 35,7% ČSSD – 84,2 %ODS – 97,5% KSČM – 23%KDU-ČSL - 40%US-DEU. Jmenný seznam hlasujících poslanců byl otištěn v Neviditelném psu v květnu 2005. Problémem při schvalování zákona o zúžení imunity bývá jednak velké množství pozměňovacích návrhů a jednak přifařené „důležité návrhy“ - viz tisk 390, které bývají pravidelně důvodem, proč ten či onen zákonodárce nehlasuje pro tento návrh. (Kdo jim to tam vždycky podstrčí?) Ale jelikož tyto návrhy lze nepřijmout jak z levých, tak z pravých pozic, pokaždé je vše šikovně odkopnuto pod stůl.

Jedna dobrá zpráva:

Existuje návrh novely na omezení imunity, má číslo tisku 980 a bude ve sněmovně projednáván na 51. schůzi, která nyní probíhá, jako bod 87. Zpráva není zas až tak úplně dobrá, protože není jasno, zda návrh novely bude projednán v roce 2006 včas, aby celý legislativní proces v obou komorách parlamentu proběhl až do konce. (Jde o ústavní zákon, pro jehož schválení je zapotřebí 120 hlasů.)

Další parlamentní hrátky

Senátoři, podle jakési dohody s dolní komorou, připravili návrh, který odkládal služební zákon, jenž neuváženě zvyšoval zejména odchodné policistů. K tomuto návrhu však byl přilepen návrh, který zákon o zmrazení platů, vyhlášené po povodních, anuloval. Autorem tohoto, v poslaneckém žargonu „černého pasažéra“, je senátor za ODS Jaroslav Kubera. Senátor sice malé postavy, avšak obdařený velikou výřečností, se kterou obhajuje výlučné postavení zákonodárců. Poslancům dolní komory nezbývalo než zákon schválit. Slíbili sice opětovné snížení platů hned v novém roce 2005, ale...... již déle než rok se to nedaří. Naposledy bylo jednání dne 21.10 odročeno jako vždy hlasy ODS a KSČM. Dalším „úspěchem“ tohoto hlasovacího souručenství (za spolupráce Unie svobody), bylo okleštění „eurozatykače“ v loňském roce. Jako jediní v Evropě neumožňujeme stíhání zločinců a teroristů, kteří své skutky spáchali před platností zákona. Toto tedy již znamená ostudu minimálně evropských rozměrů.

Spolupráce občanských či sociálních demokratů s komunisty je dána poměrem sil v parlamentě. Jde v samé podstatě o pokrytectví s osobními vztahy a tajnými dohodami. Zjednodušeně řečeno, demokraté sociální potřebují komunisty zejména vždy pro pochybné zákony přerozdělovací, demokraté občanští pro zákony protievropské. Obojí demokrati pak pro hlasování více či méně „nemravná“ a zákony na samé hraně ústavnosti.

Je známo, že Eduard Beneš si své zvolení pojistil tím, že omilostnil komunistické poslance, kteří, vydáni tehdejší sněmovnou ke stíhání, uprchli do Moskvy. Kdoví, zda již tenkrát „nebyl zachycen tento demokratický politik tím pověstným drápkem“, kterým byl, bohužel již jako velmi nemocný člověk, zatažen na politické dno. Poslanec Klement Gottwald, tento agent cizí mocnosti, sliboval demokratům v parlamentě první republiky, za jejich upřímného veselí, že jim zakroutí krkem. Tento slib na rozdíl od mnoha jiných slibů splnil a neváhal nechat po uchvácení moci popravovat nejen demokraty, ale též komunisty, včetně svých starých kamarádů. Pan poslanec Filip tak vysoké ambice snad nemá a naše členství v evropských strukturách obdobnou kariéru ani neumožňuje. Komunisté nejsou v současné době pátou kolonou cizí mocnosti, nýbrž 14% politickou stranou zvolenou občany v demokratických volbách. Jenom však stále nevím, proč protestují proti našemu členství v NATO a proti členství naší republiky v Evropské unii.