Po oznámení konečných výsledků parlamentních voleb, v nichž komunisté a sociální demokraté získali 100 mandátů, bylo zřejmé, že vytvoření nové vlády bude velmi komplikované. Po druhém neúspěšném pokusu o zvolení předsedy poslanecké sněmovny se ukazuje, že situace se rychle vyvíjí směrem k předčasným volbám.

Protože Paroubek chce získat předsednictví poslanecké sněmovny pro ČSSD tak, aby při případném třetím pokusu o sestavení vlády to byl právě on, kdo učiní třetí pokus o novou vládu, je zřejmé, že lze a je dokonce nutné tento proces urychlit. Pokud KSČM bude stále ve vleku Paroubka a bude s ním držet „basu“, neexistuje žádné jiné rychlejší řešení. Je totiž zřejmé, že Paroubek není ochoten jednat ani o tom, že by vládu ODS pustil k moci výměnou za zkrácení volebního období a vypsání předčasných voleb. Záleží mu totiž na tom, aby pokus ODS o sestavení koalice ztroskotal, a to hned dvakrát.

Paroubek je natolik „průhledný“ a „pragmatický“ politik, že mu prostě a jednoduše nelze věřit. Koaliční politici si proto nabíhají tak říkajíc „na vidle“, pokud stále hovoří o tom, že předčasné volby by byly „selháním politiků“. Je nutné, aby si uvědomili, že je-li jejich protivníkem Paroubek, tato líbivá klišé jsou naprosto bezcenná. Sami se tím totiž vystavují Paroubkovým nálepkám o „neochotě jednat“ a o tom, že „nepochopili výsledek voleb“. Pokud je dnes Paroubek vyzývá k tomu, aby jednali o „programových otázkách“, po záměrném krachu takovýchto jednání ze strany Paroubka by následovaly Paroubkovy výzvy ke „změně formátu vlády“ a vše by spělo – pokud by s tím ODS souhlasila - k nové vládně-opoziční smlouvě. S tím rizikem pro ODS, že ona by „vládla“ jen dle vůle Paroubka a prakticky by ze svého programu neprosadila vůbec nic.

Měli bychom se také poučit u sousedů. Po vytvoření velké koalice CDU/CSU a SPD ztratila podle posledních průzkumů kancléřka Merkelová razantním způsobem popularitu a popularitu ztratili obě vládní strany. Výrazně si v oblibě polepšili liberálové z FDP. A to prosím v Německu nepanovala taková nevraživost mezi lídry dnešních koaličních stran a bývalý kancléř Schröder po krátkém napínání svalů odešel za velmi lukrativním jobem.

Nové volby jsou tak za současné situace naprosto legitimním řešením. Koaliční politici by si navíc měli uvědomit, že Paroubek sám již zahájil novou volební kampaň. Velmi mu také usnadňuje situaci, pokud například Topolánek odřekne svou účast na diskusi v ČT. Jak poznamenal pan Doležal na NP, za této situace si moderátor Moravec a Paroubek až „nechutně notovali“. Protože si zřejmě i komunisté myslí, že by na nových volbách mohli pár bodíků urvat, nebudou se jim bránit. Jinak by totiž museli podpořit vznikající trojkoalici ve svém vlastním zájmu. Obávají se totiž nejvíce velké koalice ODS a ČSSD.

Zatímco se vůdcové 90. let, Klaus a Zeman, vyznačovali tím, že v případě „lámání chleba“ dokázali nalézt společnou dohodu, Paroubek nemá formát ani jednoho z nich. Je navíc nesmírně „flexibilní“, a tudíž nespolehlivý. Uzavřít opoziční smlouvu (na čtyři roky!) s Paroubkem by byl dle mého názoru tragický omyl. Protože nepředpokládám, že by Paroubek vyslyšel výzvy, aby odešel z politiky, nic než možná dohoda právě s Paroubkem nepřipadá v úvahu. To by následovalo i po vytvoření Paroubkem proklamované vlády „odborníků“. I souhlas s touto vějičkou by byl obdobou opoziční smlouvy. Pokud by snad nebylo jiné cesty, pak by případná dohoda s ČSSD musela obsahovat závazek do několika málo měsíců vypsat nové volby.