Prohlásil jsem nedávno, že komise dolní sněmovny kontrolující Bezpečnostní informační službu (BIS) je „komisí na baterky“. Reagoval jsem na tiskovou zprávu jejího předsedy pana Jeronýma Tejce (ČSSD), který veřejně prohlásil, že jeho komise po studiu archivních materiálů BIS nenašla ve zkoumaných materiálech žádné důkazy, které by svědčily o tom, že by přerovský státní zástupce Radim Obst, dlouhé měsíce dozorující vyšetřování Jiřího Čunka, získal neoprávněně bezpečnostní prověrku. A že komise dále konstatuje, že zkoumané materiály BIS neobsahují žádné závažné informace o ovlivňování Radima Obsta ze strany bývalých příslušníků Státní bezpečnosti. De facto tak předseda komise nařkl bývalé důstojníky BIS Částečku a Hučína, kteří jsou autory spisů, ze lži. Předseda komise se přitom ve svém tiskovém prohlášení ani slovem nezmiňuje o tom, že kontrola spisů bude pokračovat. Na svém posledním zasedání si to komise odhlasovala. Zamlčením tohoto faktu informoval veřejnost nepravdivě a svou vlastní komisi postavil do nepříjemného, takřka baterkového světla. Je však dobře, že v komisi převládl realistický duch a pochopení, že materiály, které obdržela od BIS, nejsou úplné či že takové množství listin není možné za jednu povrchní půldenní návštěvu ani prolistovat, natož posoudit.

Trochu silná káva

Že se tajné služby u nás vymkly kontrole parlamentu, je věc, o které se mluví už několik let. Nejzasvěcenější varování vyslovil už v září roku 2004 dlouholetý člen a předseda inkriminované komise poslanec Jan Klas. Řekl tehdy doslova: „Tajné služby nepodléhají v České republice dostatečné kontrole. My jsme závislí na tom, co nám řekne ředitel BIS.“ Trochu silná káva, prohlásíli to hlavní inaugurovaný parlamentní kontrolor BIS. A vzápětí nato dodává, že je BIS schopna provádět i diskreditační kampaně.

BIS tehdy tvrzení Jana Klase důrazně odmítla. Její mluvčí ujistil veřejnost i novinářskou obec, že BIS neprovádí jakékoliv kampaně či diskreditační akce. „Aktivity tohoto druhu považuje BIS za naprosto nepřípustné. Použití zmíněných metod by představovalo nejhrubší zneužití zpravodajské služby,“ řekl tehdy mluvčí kontrarozvědky.

Stát ve státě

BIS je dnes přitom státem ve státě, jenž diskreditační kampaně prokazatelně spouští a vyrábí. Proč se kontrolní komise parlamentu ve spisech nesnaží zjistit, z jakých důvodů BIS diskreditovala svého bývalého důstojníka Hučína? Proč se snažila o jeho kriminalizaci a zničení? Jaké k tomu měla důvody? Odkud vítr vane? Případ Radima Obsta je jen jednou nitkou v celém klubku. Proč se slovutná kontrolní komise nezabývá jedním z nejhorších případů zneužití tajných služeb, kterým je použití BIS k Hučínově likvidaci? Proč to v komisi nehučí jako v úle, když Hučín, všemi soudy plně osvobozený z vykonstruovaných obvinění, klade jednu obviňující větu za druhou?

„Na mém zatčení se významně a prokazatelně angažoval Odbor vnitřní bezpečnosti (OVB) a Inspekce BIS. OVB v čele s plk. JUDr. Petrem Menclem mne řadu měsíců sledoval, odposlouchával a vytvářel nejrůznější zpravodajské aktivity s cílem vyrobit ze mne pachatele – organizátora doposud neobjasněných bombových útoků na Přerovsku a okolí. Tento odbor spolu s vedením Inspekce BIS vedené plk. JUDr. Janem Panašem po nástupu ČSSD se mimo jiné snažil své nekalé aktivity provádět v době, kdy bylo všeobecně známo, že KSČM a další krajně levicové organizace se za pomoci nejrůznějších nátlakových aktivit snažily o mé propuštění z BIS, neboť prostřednictvím poslankyně za KSČM Zuzky Rujbrové (komise pro BIS) vešlo ve známost, že odbor BIS Olomouc je po celou řadu let hodnocen jako nejlepší po problematice levicového extremismu. V té době jsem byl často kontaktován pracovníky sdělovacích prostředků, kteří se zajímali o průběh mého vleklého rehabilitačního řízení. V této souvislosti byla často zmiňována osoba státního zástupce v Přerově Mgr. Radima Obsta. Tento státní zástupce byl i v místním tisku prezentován jako osoba s těsnými kontakty na vedení bývalé StB, a to především s těmi vedoucími pracovníky StB, kteří byli mými rehabilitačními aktivitami přímo ohroženi. Při svědeckém soudním výslechu utajovaných svědků – pracovníků OVB Josefa Malzera a Mgr. Martina Hladkého – bylo zřejmé, že BIS se významně angažovala na mém propuštění z BIS, zatčení a následném uvěznění, s cílem vyrobit ze mne teroristu.“

Tady už nejde o Hučína ani o Obsta. Systémový nedostatek kontroly ze strany parlamentu je projevem obecného ohrožení demokracie, které nastává vždy, má-li tajná služba navrch nad exekutivní a zákonodárnou mocí. Čas od času používám termín byzantinizace politické scény. Mám tím na mysli, že se starý dobrý sovětsko-ruský zvyk likvidovat politické protivníky použitím pečlivě připravenými „kompromaty“ u nás rozbujel více než zdrávo. Je nebezpečné, jestliže se na diskreditační politice podílí i naše civilní tajná služba.

Je to realita, nikoli špatný film

Jan Klas před čtyřmi lety naznačil, že se obává ze strany BIS diskreditace své vlastní osoby. To není špatný americký film o tajných službách, to je bohužel současná česká realita. Potřebujeme silnou parlamentní komisi, která bude BIS kontrolovat, ne takovou, kterou „biska“ opije rohlíkem, kdy se jí zlíbí. Nepotřebujeme tajné služby, které shromažďují na lidi diskreditační materiály na politickou objednávku. Hučínův případ je toho pregnantním důkazem. Tajné služby jsou tu proto, aby sloužily. Nikoliv aby zastrašovaly.

LN, 3.9.2007

nezávislý senátor, zvolený za SZ