Dnes je velice snadné, aby se člověk morálně rozhořčil nad bývalým premiérem Petrem Nečasem, který nechal vládnout svou sekretářku Janu Nagyovou. Ta mu na oplátku kryla záda tím, že spolupracovala s vlivnými kmotry.

O morálku, navíc s pokleslým bulvárním rozměrem, však v tomto případě nejde. Jde o to, jak funguje tuzemský politický systém 25 let po pádu komunismu, jak vůbec mohlo k Nečasovu skandálu dojít a jak zabránit, aby se opakoval.

Reflexe Nečasova případu se už dávno zastavila na zveřejňování odposlechů jeho sekretářky, samotný tento fakt však vyzývá, aby se pokračovalo někam dál, do sfér, kam pozornost bulváru už nesahá.

Z poněkud serióznějšího pohledu je tedy zvláštní, jak se Nečas, dříve považovaný za čistého a neúplatného politika mohl proměnit v ochránce kmotrů a korupčníků.

Těžko se dá zpochybňovat fakt, že se po nástupu do funkce premiéra opravdu vážně snažil nějak zasáhnout proti mafiánským praktikám v zemi. Jeho protikorupční plán byl mnohem ctižádostivější a ambicióznější než jednotlivé kroky tímto směrem, které nabízí současná vláda.

Nečas přitom myslel svou protikorupční misi vážně, jak svědčí fakt, že se některé jeho plány uskutečnily. Byl schválen dosud nejpřísnější zákon o zadávání veřejných zakázek, byly stanoveny mnohem přísnější tresty za manipulaci s těmito zakázkami, skoro se podařilo prosadit větší pravomoc Nejvyššího kontrolního úřadu.

Právě v této souvislosti se dá těžko pochopit, proč právě Nečas nakonec kryl podnikání mafiánů a využíval jejich vlivu, aby udržel svou pozici ve straně. Tak zní otázka, kterou by měli čeští politologové, ekonomové a sociologové podrobně vysvětlit. Míří totiž na základní princip fungování české politiky, ekonomiky i celé společnosti.

Nebude snadné odpověď najít, přesto se dá popsat směr, kterým se může hledat. Slovinská antropoložka Vesna Godinová upozornila, že postkomunistické společnosti se pádem minulého režimu nezměnily na liberální občanskou společnost. Spíše se vrátily k předsocialistickým vzorům kolektivního rozhodování v rámci vesnické obce.

Na vesnici není důležitý jednotlivec, ale kolektiv. Jeden občan má šanci uspět jen tehdy, když se podřídí pravidlům kolektivu. Člověk může být premiérem, vždy však musí sloužit zájmům kolektivu, ze kterého vyšel a který mu zajišťuje potřebnou podporu.

Ani Nečas přes všechnu dobrou vůli nemohl odporovat tomuto pravidlu a musel přinejmenším nepřímo podporovat mafiány, kteří zřejmě ovládli jeho stranu ODS.

Premiér i jeho ODS už skončili a nastoupila nová politická garnitura, která rovněž slibuje, že poměry změní k lepšímu. Také ministrům vlády Bohuslava Sobotky však hrozí stejné riziko, jako jejich předchůdcům.

Jednou za nimi přijdou starostové, jindy straníci a sponzoři z určitého kraje, případně zástupci asfaltérů, farmaceutů, zemědělců, a ani noví politici je nebudou moci odmítnout, protože se nemohou postavit proti kolektivu, ze kterého vzešli. Spíše by bylo překvapením, kdyby se případ Petra Nečase neopakoval.