Sněmovní hádání okolo udělení důvěry druhé Babišově vládě už řada komentátorů nazvala poměrně přesným výrazem „pavlač“.

V našem kulturním kontextu je tím tradičně míněna diskuse na úrovni praní špinavého prádla, rovněž v obrazném slova smyslu. Prostě překřikování beze smyslu, obsahu a hlavně úrovně. Slyšel jsem na to téma jeden pěkný bonmot: Kdyby Česká televize vypnula přímý přenos, bylo by odhlasováno za deset minut.

A o to totiž jde. Mnozí politici, možná většina z oněch nezadržitelných diskutérů na sněmovní pavlači, pardon, „empajru“, využila této příležitosti ne k tomu, aby zvrátila předem jasný výsledek, nýbrž aby se zviditelnila před očima veřejnosti. A na to je, jak bylo zřejmé právě z úrovně té pavlačové debaty, škoda jak televizního času a peněz, tak nervů diváků.

K výsledku hlasování o důvěře nemá téměř smysl nic dodávat. Socialisté si v referendu, těsně, ale přece, odhlasovali účast ve vládě. Obdobně se rozhodli komunisté, jen s tím, že se na vládnutí budou podílet jaksi bokem, skrze jiné funkce než přímo vládní posty. Podoba vlády byla tedy zřejmá už mnoho hodin i dní předem.

K čemu pak celá ta hysterie poslanců a k čemu svolávání pouličních zástupů? Je to jen divadlo směřující k podzimním komunálním a pak všem dalším rozmanitým volbám, které nás čekají.

Jednoho by už snad ani nezaráželo, jak ubohá je někdy řečnická výbava a praxe jednotlivých zákonodárců. Od časů Petra Kotta už se ani nikdo nediví ničemu. Co je však zarážející, a skoro bych řekl trestuhodné, je míra ignorance vůči skutečné realitě. Zde se zabíjejí desítky hodin prázdným mlácením slámy, místo aby se parlament zabýval fatálními věcmi: od vztahů uvnitř Evropské unie, pošramocených nejednotnými postoji členských zemí tu k migraci, tu k představitelům velmocí – od Trumpa po Putina.

Abychom byli svědky činorodé zahraniční politiky v rámci Visegrádu, která pod vlivem různých relativně nedávných politických proměn konečně po letech své víceméně formální existence může znamenat silnější svazek uvnitř společné EU. A to nemluvím o mnoha vnitropolitických otázkách, které ještě nemáme předem nalinkovány jednotnou legislativou.

Přitom, a to je nutné opakovat, pokud dnes slyšíme, že poprvé od roku 1989 mají komunisté podíl na moci, pak za to nemůže jen Babiš a Zeman, jak se stále melduje, ale přinejmenším stejnou odpovědnost za tento fakt mají například představitelé ODS, jejichž momentální síla ve Poslanecké sněmovně, poprvé po letech vyjádřena dvouciferným procentem, by ve spojení s vítězem voleb, hnutím ANO, stačila na vytvoření jiné podoby a hlavně obsahu vládnutí.

Jsem přesvědčen, že v ODS je mnoho lidí, kteří si to uvědomují. Bohužel jsou pak překřičeni třeba paní Němcovou, která se svou politickou univerzitou skončila někde u narážek na starého Grebeníčka. To ovšem není politika, nýbrž skutečná pavlač. A pro celou zemi dosti nebezpečná.