Zemanovo prezidentování a jeho rozporné počiny – z poslední doby je to účast na albertovském shromáždění, kde po jeho boku stál extrémista Konvička – jsou vděčným tématem pro kritické komentáře spojené s úvahami, kdo by se měl stát prezidentem republiky v příštích volbách, protože Zeman by to již být neměl.

Řadu námětů přinesl článek Jiřího Pehe „Prezidentské vyhlídky“ (Právo, 9. 12.). Odkazuje na průzkum, podle kterého se podařilo Zemanovi zvýšit důvěru ve veřejnosti (54 procent). Zároveň uvádí, že postoje lidí se v řadě otázek vztahujících se k výkonu prezidentského úřadu velmi rozcházejí.

Pehe je udiven, že „překvapivě jen polovinu české společnosti má Zeman na své straně, pokud jde o jeho útoky na ,pražskou kavárnu‘“.

Rozhodně si nemyslím, že by takový názor měla polovina společnosti. Značná část lidí, s nimiž se Zeman setkává např. na svých cestách po krajích, „o pražské kavárně“ nic neví. Tím méně by se solidarizovala s jejím odsudkem Zemanova působení. Totéž by asi bylo možno říci o jeho sporu s představiteli akademické obce.

Nízká podpora veřejnosti pro Zemanovo znovuzvolení (41 procent) by se měla podle Peheho stát výzvou i pro politické strany, jež ho nepodporují. Vztahuje se to i na ČSSD, jež by si po posledních Zemanových útocích na premiéra Sobotku měla ujasnit svůj postoj, uvádí Pehe.

„To nejhorší, co by se mohlo stát, je, že velké strany zas jednou nechají hledání kandidátů až na poslední chvíli. V takovém případě opět vyhraje Zeman a plně si to zaslouží,“ napsal Pehe. Strany, které Zemana jako prezidenta už nechtějí, by se podle něj měly společně snažit takového kandidáta najít.

Mohu chápat motivy této úvahy, aby se zabránilo Zemanovu znovuzvolení, jež by podle Peheho přineslo neblahé důsledky. Osobně mám názor jiný, ale bez ohledu na to si myslím, že jeho rozbor je příliš abstraktně akademický. Nerespektuje konkrétní politické poměry v zemi včetně skutečného vlivu politických stran na postoje a rozhodování voličů.

V současné době jsou parlamentní strany, ať vládní, nebo opoziční, plně soustředěny na problémy vnitřní i mezinárodní politiky. Výběr vhodného kandidáta na funkci hlavy státu k nim nyní nepatří. Nemyslím si také, že by se „velké strany“ v této otázce mohly dohodnout.

Andrej Babiš, předseda ANO, které je podle průzkumů již delší čas nejvlivnější stranou, v Právu prohlásil, že by ANO zvláštního kandidáta na Hrad mít nemuselo, že by jím mohl být Zeman, protože s ním zejména v otázkách migrační vlny souhlasí. Ani pro ČSSD – i při rozporech mezi Zemanem a Sobotkou – není tato otázka na pořadu dne. Zbytečně by se otvíraly rozdíly mezi vedením, členskou základnou a voličskou obcí.

Sotva představitelný je také společný kandidát ČSSD s TOP 09 a ODS, když je prezident republiky volen přímo občany, nikoli členy parlamentu, kde lze někdy určitou personální shodu dosáhnout.

Jistě se budou objevovat různá jména kandidátů na nejvyšší státní funkci. Reálný význam však tato tématika získá, až se budou blížit volby, protože teď v popředí politického dění vyhledávání kandidátů na tento úřad proti Zemanovi není.

Autor byl poslanec ČSSD

Právo, 11.12.2015