Nápad ministryně Stehlíkové dotovat z vládních peněz vystěhované vsetínské Romy místopředseda vlády Jiří Čunek sice veřejně odmítl, privátně jí ale musel být vděčný. Po delší době to byla první příležitost vypovídat také v jiné věci než jen ve vlastním případu. Takové úlevy jsou ale jen na chvíli a hned v sobotních novinách se objevil drtivý průzkum agentury Factum Invenio: dvě třetiny Čechů žádají Čunkovu rezignaci.

Situace je neúnosná. Mikrofony se před místopředsedou vlády ocitají, jenom když se po něm žádají detaily o jeho rodinném majetku. Místopředseda čeká na rozhodnutí státního zástupce, u něhož si stěžoval na policejní vyšetřovatele – pokud mu státní zástupce nevyhoví, bude patrně muset odejít z vlády hned. I kdyby mu ale nakrásně vyhověl (a teoreticky to možné je, policie totiž koná pouze na základě tvrzení proti tvrzení), ani tak nemá Jiří Čunek ve vysoké politice budoucnost. Příliš se zamotal do svých polovičatých vyjádření a přitáhl na sebe ničivou pozornost.

Pěkný sen, ale krátký

Stejně jako na Stanislava Grosse v agonii praskalo všechno, od zásadních věcí až po prkotiny (kromě podnikatelských plánů s Lídou Barkovou třeba i falešná značková kabelka jeho ženy), i v Čunkově případě zjevně začala lovecká sezona. To, že jsme se minulý týden dozvěděli o jakési velké chatě na Bruntálsku, jejíž třetinu Čunek nabyl péčí stavební firmy Ruchstav, ukazuje, že začal fungovat trh. Veřejnost je zvědavá na detaily z vicepremiérova života a kdo nějaké zná, ví, kam má jít.

V Čunkově kariéře je to neuvěřitelný obrat. Ještě před čtvrt rokem lidovcům zjevení ze Vsetína připadalo málem jako zázrak. Čunek jim nabídl únikový východ z krize, která vypukla loni v srpnu po chvilkovém příklonu tehdejšího předsedy Kalouska k Paroubkovi a jeho tichým komunistickým společníkům.

Už před srpnovými událostmi to ovšem bublalo. Přinejmenším od neúspěšných voleb si někteří straničtí stratégové začali připouštět, že jestli to takhle půjde dál, má strana na výběr jenom mezi trvalejším spojením s ODS nebo postupným odumíráním na úbytě. Čunek na sjezdu vyhrál proto, že celé tohle vidění situace odmítl: první variantu explicitně, tu druhou nepřímo svým elánem, optimismem a popularitou. Zdálo se, že život jde dál.

Teď už je ovšem jasné, že Čunek jako zázračná zbraň nezafunguje a že brněnský sjezd by se s odstupem několika let mohl jevit jako poslední pokus oklamat Smrťáčka. V průzkumech veřejného mínění se vsetínský starosta rychle propadá, zatímco jeho neúspěšná soupeřka na sjezdu, ministryně obrany Vlasta Parkanová, bezpečně trůní na předních místech. Strana je zesláblá a znejistělá tak, že si hlas lidu těžko může dovolit ignorovat. S Parkanovou by zřejmě mohla nějakou dobu úspěšně přezimovat. To je ale řešení jenom na chvíli. Co dál? Samotná Parkanová by vůči pevnějšímu svazku s ODS zásadní výhrady neměla.

Muži z levého křídla strany, které o takovém řešení nechce ani slyšet, pádem svého koně Čunka oslabí. Melancholicky vzpomínají na doby, kdy se nebožtík Josef Lux pokoušel spojit nesocialistické proudy české politiky pod vlastní taktovkou do bloku, v němž se s liberály počítalo jenom jako s doprovodem. Luxova koncepce zřejmě v české bezvěrecké společnosti nemohla uspět. Pokus v opačném gardu podle not ODS by byl přirozenější. Elementární logika prostě říká, že křesťanští a občanští demokraté jsou odsouzeni k setrvalému přibližování a předvolebnímu bloku.

Kdo ho odpojí?

Logika ovšem narazí na obtížnou překážku – staré zvyky a emoce. Už Kalousek s plánem na stálou koalici s ODS loni neuspěl u krajských funkcionářů. Lidovci jsou totiž kmen ze starých časů, kdy se ještě člověk do politické strany rodil a celý život se k ní vztahoval. Kývnout na nabídku ODS by u mnoha členů vyžadovalo malou mentální revoluci. Neměli ještě čas zvyknout si na Stranu zelených, která se na politické scéně etablovala doslova před chvilkou a která je na dobré cestě vyfouknout lidovcům žádaný střed mezi pravicí a levicí. Předseda zvolený jako důkaz života dosud ze setrvačnosti úřaduje.

Už několikrát jsme byli svědky předčasného pohřbívání politiků ještě živých (Klaus, Kohl, Blair). Čunek je naopak politik na přístrojích. Někdo ho bude muset odpojit. Vládní koalici se potom uleví a před její lidoveckou součástí se otevře budoucnost v celé své nejistotě.

LN, 26.2.2007

Autor je novinář