Stát její legalizací likviduje konkurenci i nemocné

V rámci tzv. legalizace vzniknou výrobci, dealeři a prodejci pod ochranou zákona, kteří budou mít garantované odkupy státem a tím i zisky. Řada lidí, doposud závislých při zmírnění důsledků rozličných nemocí, které si nevybrali, na užívání marihuany, buď přijde na buben, nebo si v souvislosti s nemocí zbytečně protrpí něco, co nemuseli, případně se z nich stanou kriminálníci. Absurdní.

"Názor státu na ekonomiku lze shrnout takto: Když se to hýbe, zdaňte to. Když se to hýbe ještě dál, regulujte to. Když se to už nehýbe, dotujte to." Reaganova slova, která zcela jistě myslel jako vtip a nikoli jako manuál, lze bez problému užít i na problematiku tzv. legalizace marihuany u nás. Pěstitelé i uživatelé se hýbali. A to v mnoha případech dokonce doslova, protože tisíce let používaná rostlina jim umožňovala žít lepší život s jejich zdravotními problémy. Hýbali se navzdory státní mašinérii a snaze o kriminalizaci pěstování a užívání byliny. A protože se hýbali, přišli politici a zregulovali je. Ti, kteří si to budou moct dovolit, tak ty zdaní, zatímco jiné, kteří si to kvůli zásahu státu a zvýšení ceny dovolit moct nebudou, těm zcela jistě přispěje skrze zdravotní daň ostatních, které eufemisticky říkají pojištění, a bude jejich léčbu dotovat. To přesto, že před tzv. legalizací si mohli dovolit léčbu zaplatit ze svého.

K výše uvedené tezi Reagana na základě zkušeností s reálnou politikou dodávám: Je-li to příliš svobodné, zlikvidujte trh zásahem státu a novodobě to znárodněte skrze kapitalizaci zisků pro vyvolené a socializaci ztrát na hřbetu ostatních. Přesně tohle je totiž výsledek nových pravidel, kdy pěstovat marihuanu pro léčení může jen deset subjektů, kterým stát vydá licenci, a od kterých stát skrze Státní ústav pro kontrolu léčiv vykoupí jejich produkci, aby ji následně jako zatraceně drahou dodal do lékáren. Všichni ostatní, samozřejmě kromě státu a jím licencovaných firem, kteří by pěstovali marihuanu a poskytovali ji nemocným, jsou nebezpeční zločinci.

Od každé z těch deseti firem je stát povinen vykoupit jejich produkci. Jinými slovy každý z těch deseti subjektů má jistý státem zaručený zisk a to na období pěti let, po kdy bude licence platit. Jestli to pak někdo za drahý peníze v lékárně opravdu koupí, to nikoho na straně státu nezajímá. Taková pěkná fotovoltaika v menším, nicméně pořád v řádech stovek milionů. A zatímco několik vyvolených bude mít garantovaný zisk z veřejných peněz, nad všemi ostatními bude bdít protidrogová centrála, protože na rozdíl od státu budou tito nadále vnímání jako součást nezákonné drogové sféry v České republice. Zatímco lidé, kteří marihuanu z důvodu osobní potřeby v nemoci sehnali od pěstitelů a užívali, teď buď přitlačí v lékárně na dřevo, nebo budou mít peška, lidé, kteří pěstovali marihuanu na kšeft z jiných důvodů a licenci mít nebudou, samozřejmě z drogové sféry nezmizí. Těm byla nějaká protidrogová centrála u zadku do teď a bude i nadále.

O žádnou legalizaci pěstování a užívání nešlo. Šlo jen o to, aby si dříve nezákonný zisk jedněch mohli alespoň z části oficiálně jako zákonný rozdělit druzí, navíc opět z veřejných peněz. Stát se tak stal vlastně jediným legálním dealerem, který zákonem zničil konkurenci, převzal trh a rozdal ho úzké skupině, která zaplatí výpalné za licenci výměnou za garanci zisku. Součást výdobytků demokratických principů, kdy stát už dávno nepatří občanům, ale oni jemu. Bravo.