Tak seismicky citlivé politické podloží, jaké vytvářejí v poslední době média v České republice, se v Evropě těžko najde. Z mediálního pohledu jsou volby vlastně zbytečné. Stačí, když křišťálově čistí investigavci napíší pár článků, a už je jasno, kdo vládnout v České republice nemá. Kdo zbývá? Kdo jiný, než ten druhý.

K čemu nějaká Ústava. K čemu nějaké výsledky voleb. Nehodí se? Když ne první, tak druhý. Když ne druhý, tak třetí. A to by bylo, aby po nějakém tom skandálu nepřišly volby předčasné. Že by v zájmu nějakých ideálů? To si snad nemyslí ani ten největší naivka.

Tu se z ničeho nic přivalí mediální tsunami na ministra Vondru. „Náhodou“ zrovna když začal připravovat změny ve způsobu hospodaření rezortu obrany. Křišťálově čistí investigavci se nějakým podpisem smlouvy ProMoPro nezatěžují. Kdo smlouvu podepsal není pro ně důležité. Přece se smlouvy nepodepisují proto, aby ti, kdo smlouvu podepisují, ji dodržovali. Kdo byl ve funkci, když se peníze vyplácely, také není pro ně důležité. Kauza ProMoPro bude a basta. Že by si ji někdo objednal? Proč? Mimo jiné i proto, aby křišťálově čistí investigavci mohli veřejnosti předkládat obraz slabého premiéra.

Slabý je. Kdyby neměl za sebou příslušné státní orgány úplatné, už by běželo vyšetřování pro podezření na trestní odpovědnost za ohrožení ústavního zřízení republiky. I po zmrzačení trestního zákoníku ještě nějaká ta trestněprávní ochrana republiky zbyla.

Slovákům můžeme jenom závidět. Premiérka Radičová hned po nástupu do funkce pochopila, že za vedení Slovenské informační služby ředitelem Jozefem Magalou, dosazeným Ficovou stranou Smer, jí hrozí uklouznutí na každém politickém schodu. Výměnou Jozefa Magaly za Karola Mitrika ve funkci ředitele SIS svoje vládnutí začala. A ani po výměně ředitele SIS hrozba pro ústavní zřízení Slovenské republiky není zažehnána.

Jak v případě Topolánka, tak Nečase jsme svědky naivků, kteří si nejspíše myslí, že rezort vnitra řídí ministr vnitra. Formálně ano. Ale beztrestnost všech těch zločineckých spolčení, které inscenovaly kauzy Vladimíra Hučína, Yekty Uzunoglu, Jiřího Čunka a dalších, svědčí, že ministr, který by rozhodně prosadil ústavní odpovědnost za zneužití výkonu státní moci v rezortu vnitra, ještě do funkce nenastoupil.

Tak je jenom otázkou času, kdy na některý z politických schodů, „namydlený“ vedením BIS dosazeným sociálními demokraty, vládní koalice došlápne.

Jsme tak svědky jednoho politického zemětřesení za druhým. Nejnověji ministr Bárta. Prý se dopustil zločinu. Křišťálově čistí investigavci zatím nezveřejnili jakého. Dával prý ze svých prostředků „úplatky“ poslancům VV za loajalitu se stranou VV a jejím programem. V zemi, kde parlamentní strany napříč spektrem beztrestně uplácejí poslance penězi daňových poplatníků přidělováním „pašalíků“ všeho druhu včetně státní správy, musí na rozdíl od toho být financování politické strany z vlastních peněz již samo o sobě zločinem.

Nedělají si z nás křišťálově čistí investigavci blázny? Kauzy Vondra i Bárta mají jedno společné. Postrádají elementární logiku. Navíc nám vnucují svojí představu, jako by všechny ostatní politické strany v parlamentě byly křišťálově čisté.

Jako by nebylo „zázračného“ zbohatnutí celé plejády politiků těchto stran poté, co byli ze svých stran „odejiti“.

Jako by nebylo veřejným tajemstvím, že všechny, zdůrazňuji všechny parlamentní strany se pasou na penězích daňových poplatníků a celá pravolevá „politika“ je jen o tom, kdo pod jakou záminkou koho vystrčí od lizu, aby se k němu dostal namísto něho. Kdyby všechny ostatní politické strany neměly toto máslo na hlavě, už dávno by ČSSD ani KSČ(M) neexistovaly.

Je přímo nechutné, jak křišťálově čistí investigavci předkládají veřejnosti Sobotku jako nemafiána, aniž by ho zpovídali, kdy odtajní skutečné výsledky hospodaření Lidového domu. Zejména dluhy ČSSD se zveřejněním hospodaření společnosti Cíl a.s. Co může být politicky odpornějšího, než přímé propojení politické strany s nejsilnějším vlivem v parlamentu s obchodní společností, která slouží již jen jako mrtvá schránka k utajení skutečného stavu hospodaření této politické strany, aby tak v rozporu se zákonem mohla inkasovat ze státního rozpočtu?

Transparentnost hospodaření každé politické strany je zákonnou podmínkou k čerpání příspěvků ze státního rozpočtu. Podle ústavy musí být soutěž politických stran volná, a tedy férová, rovná. Ostatním parlamentním politickým stranám podezření na tunelování státního rozpočtu netransparentností hospodaření ČSSD nevadí a ony mlčí. Je jenom jediné vysvětlení. Ve způsobu hospodaření jsou si rovny.

Především transparentností hospodaření každé parlamentní politické strany by měli křišťálově čistí investigavci začít. A nepřestat, dokud všechny parlamentní politické strany napojené na státní rozpočet nebudou skutečně křišťálově čisté.

Proč by měl Vondra odpovídat za smlouvu, kterou podepsal někdo jiný? I kdyby smlouvu ProMoPro podepsal vrátný Úřadu vlády, proč by za podpis smlouvy měl odpovídat místopředseda vlády namísto ředitele Úřadu vlády. K čemu potom Úřad vlády je? Nota bene, když k proplacení smlouvy mělo dojít až za Fišerovy vlády.

Obdobně Bárta. Financování politické strany z vlastních peněz namísto peněz daňových poplatníků je samo o sobě zločinem? Nejsou za opožděným morálním pohoršením „usvědčovatelů“ jednoduše výhodnější nabídky? Od koho? Mají zakázky rezortu dopravy málo dodavatelů? Od stavebních firem až po advokátní kanceláře. Například ty, o kterých bylo zveřejněno, že se jim Bártův předchůdce Řebíček smluvně zavázal vyplatit půl miliardy korun. Přes tři sta milionů korun již mělo být vyplaceno. Jde téměř o stejnou částku jako v kauze ProMoPro. Tyto peníze křišťálově čisté investigavce nezajímají.

A tak jsou namístě otázky. Není mediální hysterie současného nekonečného seriálu „korupčních skandálů“ vládní koalice čím dál tím ubožejší „zpravodajskou hrou“? Nebo se někdo snaží odvrátit krach vlastního financování co nejrychlejším přisátím na státní rozpočet? Že by obojí?

Je nějaká jiná parlamentní politická strana, která by měla méně transparentní hospodaření než ČSSD? Zvláště po tom, co sněmovní volby podle „průzkumů“ ČSSD nevyšly. Senátní volby ČSSD ukázaly, že by to ze státního rozpočtu ještě „šlo“. V záchvatu euforie po senátních volbách zopakovala KSČ(M) výzvu, aby Česká republika vystoupila z NATO. Křečovité „morální“ pózy představitelů ČSSD v duchu Krylovy zkratky „vrah o morálce káže“ svědčí, že ČSSD mnoho času už nezbývá. Snaha ČSSD o „reparát“ sněmovních voleb je na pořadu dne.

Mohl by kdokoliv takto ohrožovat ústavní zřízení České republiky účelovou destabilizací politické scény protiústavními aktivitami, ať by to byl kdokoliv, bez podpory BIS?