Pokud je ministr Pospíšil závislý na kmotrech, jako je pan Jurečka, nemá ve své funkci co dělat. Výroky Kristýny Kočí si zaslouží víc než divadelní parodii. Její slova o tom, že ODS ovládá justici a VV policii, je třeba brát naprosto vážně. Ukazuje se, že již nemá smysl zvedat jednotlivé kauzy, ukazovat na jednotlivá selhání, ať už pana Vondry, Bartáka, Kopřivy, Babáka, Drobila, protože zde byl vyvinut funkční systém zametání kauz, který brání vyšetření jakéhokoli politicky závažného případu.

V zemi, kde je paralyzováno státní zastupitelství a policie, je znemožněno jakékoli vyšetřování. Pánem vyšetřování – tím, kdo dohlíží na řádnost a zákonnost postupu - je státní zastupitelství. Ale když v něm vládne Vlastimil Rampula s Liborem Grygárkem, tak se vždy najdou nějací servilní státní zástupci, kteří posílají dojemná doporučení, jak je třeba zohlednit souvislosti a jak správně chápat kroky ministra, který upadl do podezření. Jsme zpátky tam, kde jsme byli za dob paní Vesecké a pana Čunka, jen se z toho stal již mnohem propracovanější systém. To, čeho jsme svědky, je horší než jakýkoli jednotlivý případ korupce či zpronevěry.

Jestliže pánové Rampula a Grygárek zastavují kauzy na základě politického ovlivňování, porušují zákon a dopouštějí se zneužívání svých pravomocí. Jedná se o zneužití pravomoci veřejného činitele. Máme dnes k dispozici ucelený řetězec nepřímých důkazů usvědčující „pachatele“. Vše se skládá dohromady.

Jak je možné, že na vrchním státním zastupitelství stále sedí člověk jako Libor Grygárek, o němž už Otakar Motejl veřejně řekl, že se dopustil činů, které nesmějí být zapomenuty? Před listopadem 89 jako mladý a nadějný socialistický prokurátor sám nabídl, že pomůže právně pokrýt zatýkání protivládních demonstrantů a jejich rozvoz za Prahu. Přesto byl v roce 1996 vrchním státním zástupcem v Praze, ovšem z této funkce ho tehdejší ministr spravedlnosti Jan Kalvoda odvolal pro podezření z politického ovlivňování kauz bratří Helbigů a dalších.

Vlastimil Rampula, který dnes vykřikuje, že útok na něj je útok zločinu proti justici, je člověk, který v dubnu 2008 jako pražský vrchní státní zástupce volal své podřízené Darje Dunajové a nařídil jí ještě před vynesením rozsudku v kauze obviněných manažerů japonské banky Nomura, aby se neodvolávala. Což se také stalo a manažeři obžalovaní z šestimiliardové defraudace byli právoplatně osvobozeni. Jak upozorňuje v Lidových novinách Petr Zídek, s panem Rampulou se vracíme do padesátých let, kdy řadoví prokurátoři přesně takto dostávali od svých nadřízených pokyn, aby se neodvolávali, protože trest byl domluven předem. To bezpochyby platilo i v případě manažerů Nomury, protože by jinak pan Rampula nemohl předem své podřízené sdělovat, jak má postupovat.

Dalším nepřímým důkazem je dokument č. 1439, dopis žalobkyně Jany Hercegové, která podobně napovídá své podřízené Šárce Pokorné, jak si má vykládat slova někdejšího ministra životního prostředí Pavla Drobila. Pod vedením pana Rampuly státní zastupitelství neuposlechlo výzvy nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, aby vyšetřování této kauzy bylo spojeno způsobem, který jediný by umožňoval odhalit korupční nabídku vůči šéfovi SFŽP Michálkovi. Naopak, pod kuratelou pana Rampuly se podařilo kauzu Drobil rozdrobit tak, že úplatkářskou nabídku Michálkovi nikdo neprověřoval a bývalému ministrovi nemohlo být nic prokázáno.

Nic platné není nejvyššímu státnímu žalobci, že uvedl 31 důvodů pro odvolání vrchního zametače Rampuly. Odvolat tuto žábu na prameni se mu nepodaří, pokud ve vládní koalici nenajde politické spojence.

Ministr Pospíšil měl šedesátidenní lhůtu na to, aby o návrhu Pavla Zemana rozhodl. Neučinil nic. Jestliže je schopen v této věci postupovat protiprávně, je to důvod k odchodu z funkce.

Obávám se, že Jiří Pospíšil již dávno není na straně nejvyššího státního zástupce Zemana a jeho úsilí o očistu státního zastupitelství. Mnohem pravděpodobnější je, že se nachází na straně „kmotrů“, které si dokonce na schůzky s panem Zemanem vodí.

Žádnou velkou pomoc pro pana Zemana dnes nepředstavují ani další velcí „bojovníci proti korupci“ Vít Bárta a Radek John. Proslýchá se, že pan Bárta je s panem Rampulou v čilém styku, a není divu, že podle pokynu svého „šéfguru“ se pan John za Vlastimila Rampulu postavil i v rámci koalice. Není divu - i Věci veřejné budou potřebovat na vrchním státním zastupitelství leccos zamést, čarodějem Babákem počínaje a Bártovými obálkami konče.

Dnes už víme také to, co znamenají slova slečny Kočí, že „VV mají policii“. Tak jako se schází Vít Bárta s Vlastimilem Rampulou, tak se prý Bártova a Johnova pravá ruka, Michal Moroz, schází s šéfem protikorupční policie Tomášem Martincem. Podle toho pak vypadá policejní vyšetřování údajné korupce ve Věcech veřejných. „Obálky“ Víta Bárty bylo nařízeno vyšetřovat jako mírnější daňový delikt a nikoli jako politickou korupci. Špatně dopadli vysocí důstojníci protikorupční služby Zdeněk Tomica a Tomáš Krůl, kteří žádali, aby se věc vyšetřovala jako podezření z podplácení. Byli odstaveni.

Pokud zde nebude existovat skutečně nezávislé státní zastupitelství a nezávislá policie, pokud zde neexistuje rovnost před zákonem, tak nemůžeme říkat, že žijeme v právním státě. Jestli ministr Pospíšil není schopen s tím nic udělat, měl by urychleně odejít. Sociální demokracie proto hodlá využít všechny prostředky, aby toto téma bylo projednáváno v Poslanecké sněmovně.

Autor je místopředseda Sněmovny za ČSSD