Mávání tibetskou vlajkou nic nestojí a nic nemění. Zastavit vyzbrojování tyranií nebo zkrotit Petra Nečase při sbližování s Ruskem a Čínou ale Kalousek jako ministr nezvládl. Totiž ani nezkusil.

Největší hvězdou úterních protestů proti porušování lidských práv v Číně, jejíž prezident zrovna podepsal s tím českým několik dohod o spolupráci, se stal předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Policistům, kteří průvodu zatarasili cestu k Hradu, opakoval „nemáte právo mě zastavit, protože jsem poslanec parlamentu“ tak přesvědčivě, že by s tím zvládl vynosit zlatou rezervu z trezorů národní banky. Kordonem skutečně prošel a zamával nad ním tibetskou vlajkou.

Průvod, v jehož čele se Kalousek znovuzrodil jako bojovník za lidská práva, byl sice sympatickým projevem občanské aktivity, ale svědomím čínského prezidenta nemohl pohnout víc, než by pohnuly letáčky Lidového spolku abstinentního životním stylem prezidenta českého. Přitom když Miroslav Kalousek seděl ve vládě a lidská práva v Číně i jinde mohl bránit nejen symbolicky, ale s reálnými výsledky, svůj humanismus si nechával pro sebe.

Doplněno 1. 4. v 11.30: Čtenář Jakub Adámek upozornil na to, že se tehdy ohradil i Miroslav Kalousek. Jeho obhajoba lidských práv byla ovšem zakončená vyhýbavým „Rozhodně se ale nedomnívám, že je to téma na koaliční rozmíšku. Spíše máme pocit, že to byly zbytečné věty.“ Nadále platí, že na vládní politice se přes ryze symbolický odpor TOP 09 nezměnilo nic.

Svědomí je na prodej už čtyři roky

První český premiér, který v zájmu bezproblémového exportu otevřeně napadal ochránce lidských práv, byl Petr Nečas. V roce 2012 na zahájení Mezinárodního strojírenského veletrhu mluvil o „umělém a falešném adorování takové záležitosti, jako je ruská skupina Pussy Riot“ a o tom, že vzývání dalajlamismu „není podporou svobody a demokracie“. Jeho tehdejší vládní kolega a koaliční partner Miroslav Kalousek nedemonstroval a vlajkou nemával. Za TOP 09 se velmi diplomaticky ohradil předseda Karel Schwarzenberg. Na vládní politice se tím samozřejmě nezměnilo nic.

Stejně tak ministru Kalouskovi a jeho stranickým a koaličním partnerům nijak viditelně nevadil třeba vývoz českých zbraní do diktátorských režimů: „Podle analýzy Amnesty International směrovalo v roce 2012 až 38,6 % z celkového objemu vyvezeného vojenského materiálu do zemí, kde neexistuje demokratická kontrola ozbrojených složek, nezávislé soudnictví a policie a způsob vlády je z podstaty autoritářský. Tento podíl se oproti roku 2011 zvýšil.“

Je ironické, že o pár let později právě Kalousek stanul v čele demonstrace nazvané Svědomí není na prodej. Japonští buddhisté pro to mají krásné slovo: satori, tedy náhlé osvícení.

Hezky si to natrénoval, teď může protestovat doopravdy

Být chucpe ale patří k výbavě pro přežití v politice. Jestli v úterý Kalousek zahájil kampaň před prezidentskými nebo aspoň sněmovními volbami, udělal to skvěle. Ukradl si pro sebe vrchol několikadenního vzepětí občanské aktivity a neposlušnosti. Ukázal, že se nebojí „přímé akce“, takže ve správný čas jej bude možné o něco uvěřitelněji přetřít na pankáče. Kromě prvovoličů to ale zahrál i na konzervativní fotříky, když před kamerou několikrát zopakoval, že je major v záloze, a když se svou hodností nechal oslovovat od chudáků policistů nadporučíků.

Politik, který chtěl před deseti lety vládnout s podporou komunistů, se teď dramaticky postavil rudým vlajkám, proti kterým vyrazil s tibetskou zástavou. Jednak se tím rituálně očistil. Jednak si pro svoji roli neposlušného občana a aktivisty chytře vybral zcela bezpečnou symboliku. Žluté hvězdy na rudém pozadí jsou eklhaft pro každého krom hardcore nostalgiků, kteří Kalouska stejně nenávidí. A i když tibetskou vlajku můžeme označit za kýč, nejspíš kvůli ní samotné nikdo Kalouska nezavrhne.

Bude teď zajímavé sledovat, jestli předsedovi TOP 09 jeho nový sklon k boji za lidská práva přímou akcí zůstane. Příležitostí k hrdinství bude mít dost: od protestů na veletrzích, kde se domlouvají další a další dodávky zbraní do Saúdské Arábie, po demonstrace za dodržování práv běženců.

Snad mu do té doby někdo zkušenější prozradí, že příznivci krajní pravice reagují na hypnotizování „nemáte právo mě zastavit, protože jsem poslanec parlamentu“ jinak než milí lidé z antikonfliktního policejního týmu.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce