Ptejte se Zemanova Mynáře. Nebo Mynářova Zemana?

Prezident Zeman jako by byl pověřen destabilizací ČR. Jeho voliči mu věřili. Byli přesvědčení, že dá svému úřadu pečeť kvality a že politickou situaci v zemi uklidní, zkonsoliduje a posílí občanskou důvěru v novou Vládu ČR. Jaký je výsledek Zemanova vládnutí?

Zemanova politická strana SPOZ se svým lídrem a Zemanovým faktickým dozorem a mluvčím v jedné osobě Mynářem prohospodařila důvěru Zemanových voličů natolik, že se nedostala ani do Poslanecké sněmovny. To je také vizitka Zemanova vládnutí a odpověď občanů na ně.

Dvě volebně nejúspěšnější politické strany, ČSSD a Babišovo ANO se snaží Zeman doslova rozložit. První na řadu přišel volební vítěz na počet hlasů, tedy ČSSD. Situace uvnitř ČSSD je na bodu varu již delší dobu. Neustálé rozbroje v členské základně ukazují, že výše postavení členové mezi sebou nectí ani zkušenosti, ani zásluhy, natožpak věk, délka členství, prospěšnost politické straně, zkrátka nic podobného.

Naopak rozhodují pouze a jen schopnost lobbovat, intrikařit, obyčejným termínem vyjádřeno pomlouvat, kalit vodu, kopat jámu, chystat past. Mimo to se stalo praxí sehnat lidi a jejich hlasy a následně početně převýšit kolektiv stranického kolegy a přítele na vyšší pozici. Kdo si nekryje záda a nechá se překvapit, je bez milosti zatracen a politicky popraven.

Politické popravy uvnitř strany dokonce v Ostravě přemetly i členskou základnu na magistrátě, nakonec i odstavily ostravského primátora z kandidátky. Petr Kajnar dostal nálepku "popraven", dokonce mu ani nepomohly blízké vztahy na Zaorálka. Kdy dojde na Zaorálka, zeptal by se logicky uvažující zvídavec.

Na podporu vnitrostranických nepokojů v ČSSD přichází Zeman nejprve s první svojí vládou, nazvanou Rusnokova. Ve chvíli, kdy padala Nečasova vláda, nastalo další pnutí v ČSSD. Co udělal prezident? Kdo by očekával, že dá slovo sociálním demokratů v čele se Sobotkou, mýlil by se. Zeman, respektive Zemanův Mynář si postavil Vládu s Rusnokem v čele a naopak zahájil akční plán pro odstranění Sobotky.

Kdo si myslí, že by snad po funkcích věčně hladový Hašek sám zvládl nastražit pasti, sestavit tým a posunout prezidenta k tomu, aby s Haškovci sjednotili plány na sestřelení Sobotky z lídrovské pozice, nedocenil by samolibost a sebestřednost a hlavně inteligenční potenciál a schopnosti kombinovat samotného Zemana. Na druhé straně by v jistém směru přecenil Haška. Mohl v daném případě Hašek sehrát roli figurky, jíž po šachovnici posunuje Milan Chovanec? Na to s jistotou odpoví další kroky Chovance po zatlačení Haška zpátky za demarkační čáru.

Zeman zřejmě stavěl na jednoduché logické úvaze, že občané berou Sobotku i Haška jako Pata a Mata, případně jako jednoho za osmnáct a druhého za dvacet bez dvou, přičemž na pořadí nezáleží. Nepočítal jen s občanským soucítěním s postiženým, a tak ho nejspíše nemile překvapil národ neposlušných voličů, který Sobotku politoval, a Zemanovi tak udělil další černý puntík v hodnocení. Sobotka však také není ostrůvek sám o sobě, a tak za jeho vítězstvím stojí jeho loutkovodič, který dokázal Zemanův plán zhatit.

Zemanův vliv na ČSSD přes mnoho lidí zároveň i tak nese ovoce. Tato politická strana se zřejmě ze své vleklé krize jen tak nevymotá. Naopak, podhoubí krize bují a nedůvěra mezi sociálně demokratickými přáteli roste.

Sociální demokraté sami si vystačí se základním problémem, kterým štěpí stranu na dva nesmiřitelné tábory. Tím problémem je Bohumínské usnesení o nespolupráci s KSČM na vládní úrovni. Tímto usnesením oslabili sami sebe, zúžili svůj akční rádius a naházeli si mnoho klacků pod přešlapující třesoucí se nohy.

Zemanovci však nespí a nelení a v získaném mezičase se pouštějí do Babišova ANO. Babiš by totiž v nastalém zmatku mohl vytvořit silnou koalici a vnitřně rozháranou, akce neschopnou ČSSD odeslat opět do role bezzubé opozice. To by Zemanovi škrtlo přes rozpočet tím, že by se otevřela cesta pro ustavení nové Vlády ČR.

Tato Vláda by samozřejmě šla jiným směrem, než si přeje Zeman a Mynář. Zároveň by musela skončit Zemanova Rusnokova Vláda. To se přece Zemanovi, Mynářovi a Zemanovcům nehodí. Běží tedy Zeman-Mynářův plán destabilizace ČR, nikoli tedy konsolidace vnitřní politiky, ať již tím, nebo jiným směrem. Řeči o konsolidaci se vedou a činy, směřující k destabilizaci, se činí.

Protože ANO není na cestě k rozkladu, nelze jednoduše zneužít členy k rozbití tohoto politického hnutí zevnitř. Nabízí se tedy jako jediná cestou k rozvrácení a likvidaci akceschopnosti hnutí zkompromitování vůdce, lídra, první osoby, nabourat její důvěryhodnost, akčnost a kompetentnost vést boj o silný politický post ve státě.

Zeman, ač jako prezident má zůstat nad věcí, nadstranickým a nezúčastněným na boji politických stran, se nepřehlédnutelně ochotně ujímá i této role a vyhlašuje válku Babišovi. Volí kontraproduktivně boj o čisté lustrační osvědčení. Je to na Zemana dost hloupá chyba. Tak totiž přichází na scénu otázky, jak čisté lustrační osvědčení má Zeman a jeho Mynář, respektive Mynář, který dozoruje Zemana.

Než vypukne boj o umlácení soupeře lustračními osvědčeními o tom, jak se chovali a co dělali před čtvrtstoletím, nemělo by uniknout pozornosti, že i když na první pohled logicky zní vazba Zemanův Mynář, uplatňuje se vazba Mynářův Zeman. Právě zde může být zakopán pes, o kterého zakopávají a dále budou zakopávat vlivní sociální demokrati, dokonce má o něj zakopnout i Babiš.

Otázka, kdo oceňuje Babiše, byla zodpovězena parlamentními volbami. Je to přes 18% dostavivších se voličů. Otázka, kdo přeceňuje Babiše, nyní není na programu dne, a tudíž za dané situace nehraje roli. Otázka, kdo podceňuje Babiše, je nanejvýše aktuální. Ale nemusíme si ji klást my, občané. My se jen dozvíme odpověď. Nicméně platí, že správně položená otázka je způli získaná správná odpověď. Budeme-li vědět, kdo, dozvíme se tak i proč.

Jak se zdá, politika ČR podle Zemanovců, Mynáře a Zemana se nesnáší s politikou Babiše. Volební výsledky Babiš versus Zemanovci ale vypovídají o tom, co chtějí občané. Je tedy docela dost možné, že Zeman se zapíše do historie jako jeden z méně populárních, či dokonce nejméně populárních prezidentů historie republik na území nynější ČR, jako prezident se zvláštním talentem destabilizovat státní zřízení.