Správně by ale mělo být: Ani vy, Karlo (Šlechtová)? Touha parafrázovat údajný Caesarův výrok před smrtí, dnes všeobecně vnímaný jako autentický, ač to jisté není, byla silnější.

Když Karla Šlechtová vstoupila v říjnu 2014 mezi ministry české vlády; téhož dne (8/10) večer byla hostem televizního pořadu ČT Události, komentáře. Na okraj tohoto rozhovoru jsem tehdy na svém blogu napsal (Karla Šlechtová: První krok na výbornou; 09/10/2014):

Pokud na pana prezidenta zapůsobila kladně, na mě taktéž. Nejsem ovšem Miloš Zeman, abych hovořil o idiotech a géniích („Idiota poznáte za půl hodiny, génia za několik let. ... zda to je, nebo není génius, se uvidí až při výkonu její práce.“), jak se pan prezident s vkusem sobě vlastním vyjádřil toto úterý.

K tomu poznámka: člověk s takovým dosavadním profesním životopisem, jakým disponuje Karla Šlechtová, sotva může být idiotem, proč se tedy uchylovat k tak nepatřičným výrazům? (Ale to by musel stát v čele státu skutečný gentleman ducha s příslušnou mírou úcty vůči dámě – a ne „bonmotář“ za každou cenu.) A nejde ovšem ani o to, aby nová ministryně dosáhla úrovně génia, to po ní nikdo rozumný nemůže chtít – a opět se musíme ptát, jaký mělo ono prezidentovo zmíněné úterní vyjádření vlastně smysl, kromě toho, že znělo libě jeho uchu?

Ani idiot, ani génius, ale sebevědomá a dostatečně asertivní profesionálka – takový je můj první dojem z vystoupení ministryně Šlechtové v pořadu UK). V komunikaci s moderátorem si počínala skvěle, bylo zřejmé, že ví o čem mluví, nenechala se zatlačit do kouta, z něhož není argumentačního úniku – zkrátka a dobře, měla svůj den a politické entrée zvládla na výbornou.

Je to samozřejmě pouze první krok z tisíců dalších – a ten se jí povedl.

Paní ministryně odpověděla mailem, z něhož snad mohu citovat:

Konečně někoho zajímají mé názory, můj rozum a mozek a ne má vizáž. Vážím si toho.

Karla Šlechtová pak, jak všichni dobře víme, šéfovala dvěma resortům – ovšem v nynější vládě pro ni místo nezbylo. Je však stále poslankyní parlamentu. Nejen z tohoto důvodu, ale také proto, že byla ministryní obrany, jsem podvědomě očekával, že bude mezi těmi, kdo dostanou pozvánku do Vladislavského sálu na udílení státních vyznamenání. Míněno v neděli 28. října.

Žil jsem dosud v představě – jmenné seznamy jsem nikdy neanalyzoval - , že při těchto příležitostech dostanou pozvánku všichni stávající zákonodárci – a pokud se slavnosti nezúčastní, je to jejich věc.

Stejně tak jsem žil v představě, že Karla Šlechtová nepatří mezi kritiky prezidenta Zemana, tedy nelze ji zařadit po bok těch, „kdo by se vešli do většího výtahu“ – slovy hradního mluvčího.

O to víc jsem byl překvapen, když jsem si na Twitteru Karly Šlechtové přečetl 26. října 2018 tento post:

Píší mi novináři, zda mám pozvání do Vladislavského sálu na udílení státních vyznamenání. Tak jedna odpověď pro dotazující je, že nemám. Ani jako exministryně 4 roky či poslankyně. A už to neřešte, zbytečné.

Řešit to asi opravdu nemá smysl, přejít to ale mávnutím ruky také nejde. Prostě proto, že toto prezidentovo gesto o něčem vypovídá.

Napadá mě, jestli nemají pravdu ti, kdo tvrdí, že Miloš Zeman je mstivý stařík, který si „vyrábí“ nepřátele doslova „ve velkém“. Vzpomeňme, namátkou, na vývoj vztahu Zeman-Šlouf nebo Zeman-Paroubek. Karla Šlechtová, s níž v poslední době jednali jako ne právě ukázkoví gentlemani jak premiér Babiš („že nebudu ve vládě mi řekl při chroustání jablka“), tak nyní prezident Zeman, je nad věcí – a možná až příliš loajální a nadmíru velkorysá. To ji jako dámu šlechtí.

Celý tento příběh cosi vypovídá o některých pánech z českého politického Olympu. Cosi hodně neblahého.

Docela na závěr a v obecné rovině: Není vratší pozice než být přítelem nevyzpytatelného Miloše Zemana.