Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996POLITIKA: Hudou hudci
Nejčastěji zmiňovaná varianta vychází z úvahy, že nejdříve splní Topolánek povinnost postavit vládu s lidovci a zelenými a po příslušném parlamentním divadle si s Paroubkem padnou do náruče, společně změní volební systém a budou se snažit vládnout na střídačku na věčné časy a nikdy jinak.
Pomiňme zděšení, které by zavládlo v poslaneckých klubech, kdyby se namísto perspektivy čtyř let tučných vynořila hrozba povinnosti obhajovat svůj mandát na svoje vlastní triko ve většinových volbách, a předpokládejme, že by k úkolu zkrátit volební období přistoupili poslanci radostněji než k omezování imunity. Problémem nebude sněmovna, ale způsob, jakým by potřebná ústavní změna měla projít senátem.
Senátní klub ODS v posledních volbách výrazně zesílil a čítá dnes třicet sedm duší. Velkokoaličně partnerský klub ČSSD přesně o třicet méně. Ani kdyby se rozkrájeli, nedají senátoři obou stran čtyřicet devět hlasů potřebných pro přijetí ústavního zákona. Leda po podzimních volbách.
V podzimních volbách do senátu bude zvoleno dvacet sedm nových senátorů. Deset mandátů dává do banku ODS, sedm KDU-ČSL, jediný mandát riskuje ČSSD a zbylých devět připadá na ostatní senátory, především ze stran rozpadlé Čtyřkoalice. Pokud voličům vydrží jejich bojovná nálada, nebudou litovat svého hlasu z června a pochopí volby senátní jako pokračování parlamentního klání, mohla by poměrně vysoká volební účast a setrvačnost v hlasování nejen posílit ODS, ale i získat nějaký mandát navíc pro ČSSD, to vše na úkor senátorů bez zřetelné politické profilace. Právě před šesti lety se senátní volby staly referendem o opoziční smlouvě a všestranně podporovaná blbá nálada zajistila dočasnou hegemonii pravdy a lásky v horní sněmovně. Opakování výsledku voleb z roku 2004 může nejúspěšnější z experimentů nepolitické politiky definitivně ukončit.
Jaká je situace dnes?
Mirek Topolánek sestaví svoji vládu a bude se o její přízeň ucházet ve sněmovně. Současně poběží souboj nervů o post předsedy sněmovny. Tento post nabyl zvláštní důležitosti právě nyní. V případě, že bude země směřovat k volebnímu reparátu, určuje právě předseda sněmovny osobu, která se pokusí na třetí pokus o nemožné a bude mít tedy timing celé volební kampaně v ruce. Navíc, pokud by se pro pravozelenou koalici podařilo získat první z důležitých postů, získala by nezanedbatelnou psychologickou výhodu. Rozjitřená situace, která motivuje voliče k volební účasti, by byla výraznou součástí volební kampaně a volby by se staly tentokráte referendem o podpoře jedné ze dvou soupeřících stran. Tady by především ODS a KDU-ČSL mohly spoléhat na svoje voliče, kteří jsou přece jen ochotni chodit k volbám častěji než voliči socialistů.
Pokud oba dnes zformované bloky udrží svoji jednotu i nesmiřitelnost, bude země klopýtat k předčasným volbám, někde mezi termínem voleb senátních, bude-li vůle volby spojit, a prvními měsíci roku 2007, pokud budou uvážlivě vyčerpány všechny ústavní podmínky.
Pokud by si Paroubek s Topolánkem někdy v srpnu padli do náruče jak Brežněv s Arafatem, následovala by deziluze především těch voličů, kteří současně s ODS hlasovali pro změnu a proti pokračování způsobu, kterým tady osm let ČSSD otevřeně šafařila. Volební výsledek senátních voleb by tuto druhou vlnu blbé nálady odrazil, podporovaný šťavnatou kritikou zrady na voličích – právě od těch, kteří dneska velkou koalici podporují. Osobně si myslím, že by ovšem v senátu výrazně přibylo senátorů rudých, než zamilovaných do Pravdy. Zda by nárůst počtu senátorů ČSSD pokryl úbytek senátorů ODS a k tomu přinesl dalších pět mandátů nutných k prosazení dohodnutých ústavních změn, lze s úspěchem pochybovat. Jediný legitimní důvod velké koalice by tak byl zmařen.
Krátce řečeno, laškování s velkou koalicí je dobré leda k tomu, aby znejistilo menší koaliční partnery – ať jde o členy Topolánkovy vlády nebo o Paroubkovy komunisty - a také voliče před podzimními volbami. Velká koalice, když odhlédnu od zajištěni klidu na práci pro dvě stovky poslanců pěti stran, by přinesla výhodu jedinému hráči – Jiřímu Paroubkovi, který by tak uhrál maximum dneska možného. Pro ODS by to bylo jednaosmdesát misek dobře omaštěné čočovice.

Může se stát, že z ruské ambasády pošleme domů všechny, řekl Hamáček po návratu Čechů z moskevské ambasády

Nebyl to akt státního terorismu, šlo o útok na zboží pro obchodníka, uvedl Babiš. ‚Akci agenti zpackali‘

Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.
