Možná bychom měli vyhlásit aspoň jeden den smutku. Do rakve totiž ulehla pověst Česka coby štědrého hostitele. Vyháníme právě ze země cizince, kteří sem před časem přišli pracovat. Když bylo hej, hodili se. Ukrajinci na stavbách, Mongolové u výrobních pásů, Vietnamci u stánků s hadříky. Teď je ouvej, tak ať táhnou, vždyť přišli z vlastní vůle, za lepším. Ostatně za chvíli si vlastní domácí nezaměstnané budem přehazovat vidlemi, tak jaké ohledy.

Můžeme tu náhlou nepohostinnost omlouvat námi nezaviněnou krizí, a bude to pravda. Můžeme zlomku z nich vyplácet odpustky v eurech a kupovat letenky do Hanoje a Ulánbátáru, a bude to chvályhodné. Špatné svědomí a pověst nám ale zůstanou. Stejně jako armáda bezradných cizinců, které najednou nikdo nechce.

Nápad ministra Langra zaplatit jim cestu domů není špatný, ale je to jen plivnutí do moře. Zatím se takhle zbavíme (možná) dvou tisíců cizinců, a to je v celkové záplavě směšné číslo. Je lepší návrh exministra vnitra Bublana nechat cizince vyučit anebo je použít na veřejné práce? Hezký plán, ale na dlouhé lokte, zatímco lidské tragédie jsou aktuální, v tento den, v tuto hodinu.

Průšvih s cizinci zkrátka nemá dobré řešení. A za všechno nemůže jen krize; velká vina je na české straně. V první řadě jde o selhání českých zastupitelských úřadů vinou jak indolence, tak korupce. Tisíce žadatelů o pobyt v Česku muselo projít „péčí“ tamních mafií, kterým ti ubožáci zaplatili pro ně astronomické částky za pouhé zprostředkování styku s českými úřady. Kvůli tomu zadlužili, pro pouhou naději, své rodiny, ke kterým se teď bojí vrátit s prázdnýma rukama.

Ale to nestačilo, protože na našem území se těch lidí „ujala“ pro změnu domácí mafie, pardon, zprostředkovatelské agentury. Za sehnání práce si od těch nevolníků braly až padesát procent výdělků. Za benevolence našich úřadů nám tu zdomácněly někde až otrokářské manýry. Dovážet a dohazovat na práci cizince, v jejich domovině zubožené, je prostě skvělý džob, výdělek zaručený, odpovědnost nulová. Copak si ti chudáci dovolí někde stěžovat? Jak je možné, že činnost zprostředkovatelů není dosud zákonem ošetřena tak, aby za lidi, na kterých vydělávají, nesli mimo jiné i hmotnou odpovědnost?

Když dnes ministr vnitra varuje, že 15 procent nešťastníků by mohlo skončit v podsvětí, pláče na špatném hrobě. Tady selhaly (opět na úkor daňových poplatníků) ústavní orgány, legislativně i exekutivně. Problém gastarbeitrů se nedá vymést Langrovým koštětem. Německo řešilo čtyřicet let problém svých Turků, ze začátku tolik vítaných. Připravme se, že nás nečeká nic jiného.

Právo, 23.2.2009