Čtenáři sobotního tisku mohli hned dvakrát nahlédnout do hlav sociálních demokratů a seznámit se s jejich přístupy k zahraniční politice.

Bývalý premiér a expředseda ČSSD Stanislav Gross řekl Lidovým novinám, že „v dlouhodobém zájmu Česka je, abychom byli ve středu zájmu Spojených států. To znamená, aby tu byl umístěn radar. To by jen přispělo k většímu zájmu velkých hráčů o Česko.“

V Právu se k mezinárodním problémům vyjádřil Grossův nástupce Jiří Paroubek. Přihlásil se k závazkům České republiky v Severoatlantické alianci a Evropské unii, odmítl však „harašení zbraněmi a silácké výroky“ a vyzval Spojené státy k přehodnocení jejich globální politiky. Od prezidentského kandidáta demokratů Baracka Obamy očekává vnesení nových prvků do americké politiky, nicméně ani jeho vyzyvatel McCain prý není „ideologicky determinovaný“ a mezi republikány patří k nejkvalifikovanějším.

Zahraniční politika Topolánkovy vlády je podle Paroubka jednostranná a neodpovídá českým národním zájmům. Doslova uvedl: „Přejeme si udržovat velmi dobré vztahy s USA, ale velmi dobré vztahy není možné zaměňovat za vazalství. A tato vláda jde cestou vazalství a je potřeba jí nastavovat zrcadlo, aby si toho vůbec všimla.“

A ještě zaregistrujme, jak šéf nejsilnější opoziční strany líčí svá pravidelná jednání s velvyslancem USA v České republice Richardem Graberem. „Především je třeba být při takových setkáních otevřený,“ tvrdí Paroubek a pokračuje: „Spojené státy vždy projevovaly značnou korektnost a velkou trpělivost, pokud jde o sociální demokracii, protože jsou otázky, kde máme jiné názory než Američané. S panem velvyslancem Graberem máme velice korektní osobní vztah. Mnohokrát jsem zdůraznil, že i když se můžeme lišit v dílčích otázkách, jsme si vědomi významu americké demokracie ve světě, úsilí USA o demokracii ve světě. Přiznám se, že politické principy administrativy prezidenta Bushe mi nejsou nijak blízké, ale beru to tak, že je to vláda Spojených států, a respektuji to.“

Někomu se třeba mohou Grossovy a Paroubkovy proamerické názory zdát pro sociální demokraty netypické. ČSSD přece razantně vystupuje proti umístění amerického radaru v Brdech, kritizuje řešení kosovské krize a je zdrženlivá v masivním tažení proti Moskvě u příležitosti rusko-gruzínského konfliktu. Navíc jsou v živé paměti nedávné výjezdy reprezentantů Lidového domu do Sýrie, Ruska nebo Číny.

Není ovšem vinou sociálních demokratů, že jejich cesty do USA, Velké Británie nebo Izraele média prakticky přehlédla. Stejně tak je skutečností, že ačkoli členů ČSSD podporujících americký protiraketový systém ve zvažované podobě je minimum, tak závazky k partnerům v Severoatlantické alianci zpochybňuje málokterý. Oficiálním požadavkem sociální demokracie zůstává za prvé začlenění raket a radaru do architektury NATO, včetně spojeneckého rozhodování o jejich nasazení, a za druhé konání referenda o tomto tématu.

Radar je předmětem politického zápasu u nás, v USA i jinde po světě. Hrozba z Teheránu ani Moskvy není tak akutní, abychom jí čelili zítra, za rok či pět let. I kdyby byl u nás radar postaven, bůh ví, kdy začne efektivně fungovat. Nedivme se pak, že více než do strategických úvah o obraně vstupuje do standardních politických pří.

Těžko může někdo po ČSSD chtít, aby dnes řekla, že v okamžiku, kdy bude o radaru definitivně rozhodnuto, byť třeba jen těsnou koaliční většinou s přeběhlickými poslanci Pohankou, Melčákem a Wolfem, srazí podpatky a odvolá své výhrady. Kdo ale čte Paroubkova slova pozorně a vyzná se i v luštění mezi řádky, zjistí, že není zájmem sociální demokracie zpřetrhávat vazby mezi Prahou a Washingtonem a podstupovat mezinárodně politická dobrodružství. O budoucnosti radaru lze po volbách amerických i našich otevřít rozhovory, aniž by do Brd rovnou vyjela demoliční četa.

Sociální demokracie přivedla Českou republiku do Severoatlantické aliance a Evropské unie. Za klíčové pokládá, abychom nevypadli z hlavního proudu evropské politiky. Unie by podle ní měla být propříště klíčovým aktérem světového dění. Dobré vztahy s velmocemi včetně Ruska, Číny, Indie či Brazílie by měly profil naší zahraniční politiky patřičně dokreslovat.

Pokud Michael Kocáb a někteří další politici a publicisté straší tím, že ČSSD je Putinovým satelitem a dopouští se vlastizrádného jednání, patrně nevidí nebo nechtějí vidět pestrou škálu barev, které sociální demokracie při svých diplomatických aktivitách používá. Zahraniční partneři jsou naštěstí informovanější. Mezi nimi i americký velvyslanec Graber, jenž je znám zápalem pro politické konzultace napříč spektrem. Jako jediný velvyslanec akreditovaný v Praze dokonce loni hovořil na sjezdu ČSSD v Brně.

Dobré vztahy ambasády USA s Lidovým domem nemůže narušit ani čerstvá aféra s dopisem, který adresovali američtí diplomaté stínovému ministru obrany Petru Hulinskému a ve kterém se zajímali například o to, jak pevná je Paroubkova kontrola nad stranou, může-li ustát svoji pozici i po neúspěchu ČSSD v podzimních volbách, jakým způsobem Paroubek ve straně rozhoduje, nakolik má kontrolu nad poslanci nebo jaká jsou v sociální demokracii mocenská centra. Podobné sondáže, které jsou zcela legitimní a mohou být vykládány také jako uznalý zájem o vlivné politické hráče, vedou u českých politických stran i mnohé další ambasády, byť třeba méně amatérsky. Zkrátka a dobře, být u diplomatů v kursu je lepší, než zůstat přehlížen.

Vyvíjet vyváženou zahraniční politiku není žádný med. Zejména pro sociální demokracii, která musí vnímat zahraniční i domácí spojence, ale zejména své voliče. A ti jsou natolik názorově pestří, že musí být oslovováni citlivě a s jistotou pevného společného jmenovatele. Jím je v případě ČSSD zájem o postoje veřejnosti k zahraničně politickým tématům a úsilí o společné pozice České republiky s nejbližšími sousedy a kolegy v EU. Na tomto základě pak lze vést též květnatou debatu o vztahu k USA a Rusku, o hrozbě a souvislostech nové studené války či o angažmá naší země ve žhavých konfliktech, ať už na Balkáně nebo na Kavkaze.

Svět není černobílý. Psí hlava proto nepatří ani Václavu Klausovi, ani Jiřímu Paroubkovi. Rozhovor, který předseda sociální demokracie poskytl sobotnímu Právu a ze kterého jsem úvodem citoval, je v neposlední řadě svědectvím o muži zakládajícím si na solidních zahraničně politických výsledcích svých vlád a doufajícím ve svůj návrat do první ligy evropských státníků. Nepřekvapí tudíž, bude-li ČSSD v budoucnu ve vztazích k okolnímu světu o poznání střízlivější a odpovědnější než její domácí konkurence.

Vysíláno 25.8.2008 na ČRo6