Šestnáct dlouhých let trvalo sociálním demokratům, než hrdě zvedli ekologický prapor nad své hlavy. Jiřímu Paroubkovi se podařilo to, co nezvládl ani veskrze zelený Vladimír Špidla. Přešel od obecných proklamací a zavelel: ČSSD se musí držet zásady citlivého chování k životnímu prostředí! A aby nikdo netápal, označil za vhodného partnera do příští koalice Stranu zelených. Světe, div se, nestalo se tak po nedávném vzestupu preferencí Bursíkovy strany, ale už v interview pro Frekvenci 1 29. září 2005.

Významná je především snaha zároveň komunikovat se zelenými politickými spojenci/konkurenty a dbát též o vlastní programovou věrohodnost. Důraz na enviromentální témata je přitom v programu ČSSD od nepaměti. V klíčových chvílích však bývala stavební a průmyslová lobby zpravidla silnější. Paroubek naznačuje, že těmto časům zvoní umíráček.

Buďme realisty. Do konce volebního období už ani vláda, ani parlament s největší pravděpodobností do žádného kyselého jablka nekousnou. Premiérem vytyčený směr je tak více příslibem do budoucna. Nic to ale nemění na tom, že při předvolebních cestách ústeckým regionem bude mít klasický konflikt před očima téměř neustále: Investovat do jezů na Labi, nebo ekologické železnice? Zrušit těžební limity a uspokojit hornické odbory, anebo zachránit krajinu a rozvíjet zaměstnanost v jiných oborech?

Co by měl jakýkoli moudrý kabinet činit po volbách, již sdělilo Hnutí Duha. Za stěžejní výzvy pokládá recyklace, ekologickou daňovou reformu spojenou s energetickou efektivností, snižování exhalací oxidu uhličitého či vypořádání se s nárůstem kamionů na silnicích. Kdybychom šli bod po bodu, patrně bychom zjistili, že sociálně únosná řešení zdaleka nemusejí být neekologická. Ďábel však často spočívá v detailech – jednotlivých paragrafech zákonů či dodatcích k vládním usnesením a ministerským vyhláškám.

V sociální demokracii by tak měl vzniknout vnitřní tlak na důsledné prosazování politiky vstřícné k přírodě. Zatím bůhvíjak mocný nebyl. Dokonce ani zelené sdružení Platan, jež založili špičkoví sociální demokraté, mj. místopředseda Senátu Petr Smutný, dosud příliš nekvetlo, spíše usychalo. Paroubkova dobrá vůle ovšem již teď přivádí do blízkosti ČSSD novou krev, která věří, že na poli ekologie může být úspěšnější silná politická strana než kolem pěti procent hlasů oscilující heterogenní uskupení, za něž kandidují jak seriózní „kravaťák“ Bursík, tak anarchizující zastánce CzechTeku Penc.

Soc.dem. i zelení mají ve svém čele pragmatiky. Jejich před i povolební rozhovory mohou být o to věcnější. Že program Strany zelených má blíže k programu ČSSD než ODS, netřeba zmiňovat. Jde tak nyní hlavně o to, jak přesvědčivě bude zelená kamizola ČSSD působit a jaké priority bude stavět SZ. Budou-li personální či vysloveně ideologické, může na to doplatit volič, příroda i samotná Bursíkova partaj. Druhé lidovce, vychytralé a černo-bíle uvažující, tuzemská politika oželí. Naštěstí s předpojatým postojem vedení SZ, který zapovídá jakoukoli spolupráci s komunisty (včetně účasti ve vládě, jež by KSČM tiše podporovala) už polemizují i vlivní členové této strany jako např. známý lidskoprávní aktivista Milan Daniel.

Kostky budou vrženy až za necelé čtyři měsíce. Lepší než spoléhat na osud je ale vytvářet zázemí pro odpovědné kolíkování povolebního terénu již dnes. Lidový dům vsadil na racionální postup. Míč je na polovině zelených.

Právo 2.3.2006