Pohled na peloton stran v průzkumech veřejného mínění (včetně nedávného měření volebního potenciálu) dává tušit, že po volbách se bude jen velmi obtížně sestavovat nějaká programově soudržná vládní koalice.

Zvláště když skoro všichni avizují, že pokud by měl vládu sestavovat trestně stíhaný Andrej Babiš, nevstoupí do ní. Ovšem i představa nějaké programově soudržnější protibabišovské koalice je nyní dosti iluzorní.

Kdo by ji měl tvořit? ČSSD, lidovci, ODS, TOP 09? Moc to nevychází ani matematicky, a i kdyby ano, na jakém programu se taková vláda shodne? Tonoucí ČSSD se nyní zvlášť pevně chytila stébla sociálního populismu – jak by ale realizovala své předvolební sliby s pravicovými stranami? A mohou zasedat v jednom kabinetu proevropská a „proeuro“ TOP 09 s ODS, jež si nedávno stanovila jako podmínku své účasti ve vládě odmítnutí eura?

Zásadní otázka budoucnosti nezní, jestli Andrej Babiš či lidé z jeho hnutí zasednou ve vládě, nebo nikoliv. Nejhorší je totiž ona politická tříšť plus skutečnost, že na domácí scéně vůbec neprobíhá nějaká zásadnější debata o věcech, které budou pro další osud České republiky určující.

Na prvním místě nutno zmínit Evropskou unii a její další směřování. Pokud německé volby vyhraje Angela Merkelová, což je vysoce pravděpodobné, patrně společně s francouzským prezidentem Macronem přistoupí k prohloubení evropské integrace, respektive se do něj zapojí ty členské země, jež o to projeví zájem.

A zájem pravděpodobně projeví většina členských států, Česká republika však nejspíše nikoliv. Neboť kdo na zdejší politické scéně vlastně obhajuje proevropský kurs? Možná TOP 09, možná lidovci, velmi opatrně ČSSD.

Nic není ideální a snaha posílit integraci coby lék na vleklé unijní problémy je samozřejmě diskutabilní. Nicméně politiku by šlo definovat i jako umění vybrat z několika zel to nejmenší.

Nyní, kdy doznívá ekonomický boom a kdy českému státnímu rozpočtu pomáhají též příjmy z nenáviděného Bruselu, se může zdát, že skoro plná suverenita je zkrátka lepší. Nicméně, jen co se přihlásí o slovo nějaká větší recese, optimistická perspektiva se snadno obrátí – leč zároveň už může být pozdě na změnu naší politiky vůči evropské integraci.

Soudě dle volebních programů, převážná část českých voličů se chystá dát hlas stranám, jež vyznávají představu českého suverénního dvorečku obehnaného bytelným plotem. V tomto smyslu tak už volby vlastně proběhly.

Leč volební agitace je jednou věcí, realita druhou. Bohužel, vzhledem k faktické absenci veřejné debaty, za niž se určitě nedá považovat emitace povrchních hesel, se lze po volbách obávat vzniku nějakého slepence, jehož politika vůči výzvám doby bude přinejlepším něčím na způsob pouhého taktického oportunismu.