Čekání na nové tváře ve vládě zdá se marnější než čekání manželů Klausových, že s nimi jednou Topolánek novoročně poobědvá se zákonnou manželkou po boku. Včerejší oběd v Lánech ve stylu pánské jízdy byl ozdoben výtečnou bramborovou polévkou; zato bramboračku, ve kterou zvrhla se slibovaná výměna ministrů, bych nenalil ani vepříkovi.

Náš chlap s gulama, který chce v Evropě i doma řešit dopady světové krize, neumí vyřešit výměnu několika ministrů. Ba hůře, vůbec není jasné, jestli premiér někoho měnit chce, či nechce. Zda hodlá „ocenit“ jednotlivce za debakl politiky vlády při volbách, nebo chystá změny jako na kongresu ODS, čili žádné. Zda je to od premiéra ustrašenost, lenost, či snad prokrastinace, tendence narušené psychiky odkládat úkoly na neurčito.

Každopádně nápad odvolat z vlády samotného předsedu KDU-ČSL je nejlepší cestou, jak veškeré změny zablokovat. K vypoklonkování Čunka byl vhodný čas před rokem, každý by to tehdy pochopil.

Teď už se ve vládě zabydlel, tváří se jako by byl v očích veřejnosti skutečně očištěn a vyhnat se odnikud nedá. Alespoň do té doby, než ho z vedení vyžene jeho strana.

Takže odvolané a přivolané ministry budeme prý znát až koncem týdne, až premiérovy návrhy projedná celostátní výbor KDU-ČSL. K čemu takové okolky, existuje-li koaliční smlouva? V ní se doslova píše (čl. III, odst. 3), že strany respektují premiérovo ústavní právo navrhnout prezidentovi jmenování a odvolávání ministrů. A to po dohodě premiéra s předsedou příslušné strany, bastafidli.

Jenže ani tvůrci ústavy neměli tolik fantazie, aby je napadlo, že by nějaký premiér odvolával z vlády přímo předsedu koaliční strany. Nebo že bude zuby nehty bránit ministra z jiné strany (Kalouska) proti jeho vlastnímu stranickému předsedovi.

Útok muší váhy Čunka na supertěžkou váhu Kalouska je důkazem, že i rekonstrukce vlády je prostorem, v němž se znesvářené skupiny v KDU-ČSL zastřelují pro střetnutí na svém zářijovém sjezdu, který má po Čunkově skandálu se zpožděním řešit pád lidovců do bezvýznamna. Připomínám, že se to děje v lůně politické strany, jejíž poslední volební výbuch byl téměř absolutní.

Ať už se z bahýnka otrlý Čunek znovu vyhrabe, jedno je jisté. Ještě nikdy nebyla KDU-ČSL tak blízko historické šanci zmizet z parlamentní mapy české politiky a s sebou přibrat premiéra i s jeho upachtěnými pokusy o změny-nezměny.

Právo, 6.1.2008