Jiří Paroubek se sice před několika týdny v Hospodářských novinách pasoval na nejúspěšnějšího předsedu ČSSD v historii, nedokázal však stranu hned ve dvou sněmovních volbách po sobě přivést do vlády. Potřetí už podobnou příležitost nedostane. Hned v momentu, kdy bylo jasné, že sociální demokracie míří do opozice, Paroubek rezignoval a uvolnil tím cestu svému nástupci.

Kdo jím bude, o tom se až do března příštího roku může spekulovat. ČSSD totiž rozhodla o tom, že si na výběr nového předsedy ponechá dostatek času. Pokud by měl být využit k tomu, aby strana popřemýšlela o svém dalším směřování a na základě toho si do svého čela zvolila odpovídající osobnost, pak by nemusel být promarněný. Zatím však vše nasvědčuje tomu, že sociální demokraté pouze otevřeli poměrně široký prostor k vnitrostranickému boji. Ten navíc spadá do období kampaně před podzimními komunálními a senátními volbami.

ČSSD se tak vystavuje riziku, že více energie vydá na řešení vnitrostranických svárů než na boj o voliče. Ostatně dění v posledních dnech takovémuto pohledu dává za pravdu. V médiích se přetřásají šance případných kandidátů na post předsedy. Někteří sociálně demokratičtí politici se prostřednictvím novin vyjadřují ke způsobilosti svých kolegů zastávat nejvyšší stranický post. Jiní si zase s pomocí sdělovacích prostředků říkají o uvolněné předsednické křeslo. Přitom je zatím jisté jedině to, že se bude volit v březnu. Naopak otevřené zůstává to, zda nového šéfa budou vybírat v přímé volbě všichni členové, nebo pouze delegáti na brněnském sjezdu.

I když každá z variant vyžaduje trochu odlišný styl zákulisní práce, nemohou uchazeči o předsednický post čekat se založenýma rukama až do letošního podzimu. Logicky se tím vytváří vnitrostranické pnutí a formují se nejrůznější skupiny, které mají odlišné zájmy. Například v poněkud schizofrenní situaci se musí ocitnou každý, kdo hodlá soupeřit s úřadujícím šéfem sociální demokracie Bohuslavem Sobotkou. Ten je svým způsobem zodpovědný za kampaň před podzimními volbami a hlavně za jejich výsledek. Pokud bude pro ČSSD příznivý, pak by jeho šance na zvolení předsedou měla být poměrně vysoká.

Jeho sokové v duelu o šéfa sociální demokracie by tak sice oficiálně měli Sobotku před volbami podporovat a přát straně maximální úspěch, zároveň jen těžko vypudí z hlavy kacířskou myšlenku, že by pro ně bylo vlastně výhodné, kdyby ČSSD na podzim až tolik úspěšná nebyla. Proto může mít tato strana problém vystupovat před volbami jako jednolitý celek, který ví, čeho chce dosáhnout.

Právě to podle sociologů hraje důležitou roli v rozhodování občanů, komu dají svůj hlas. Čím je strana vnitřně rozhádanější, tím je pro veřejnost méně přitažlivá. Samozřejmě v menších obcích se lidé budou rozhodovat spíš na základě znalosti jednotlivých kandidátů než jejich stranické příslušnosti. Ve velkých městech už je tomu většinou opačně. Přitom výsledky v nich mohou být interpretovány jako test toho, jak si jednotlivé strany stojí v očích veřejnosti. Což se zpětně promítá do vnitrostranického dění a do případného posílení nebo oslabení pozice stranického šéfa.

V tuto chvíli to zatím vypadá, že sociální demokraté na tuto sociologickou poučku příliš nehledí. Například místopředseda strany Milan Urban přirovnal Davida Ratha k populistickému rakouskému politikovi Haiderovi. Šéf středočeské sociální demokracie Richard Dolejš kvůli tomu přirovnal Urbana k poštěkávajícímu ratlíkovi. Senátor Vladimír Dryml přilil olej do ohně tím, že dva hlavní adepty na předsedu strany Sobotku s Haškem označil za neschopné a sám se nabídl jako nový stranický vůdce. Přitom jde o člověka, který před časem sháněl kompromitující informace na poslankyni Hanu Orgoníkovou. Tuto skutečnost zdokumentovali novináři z Mladé fronty Dnes a pod tlakem okolností ji s odstupem času přiznal i sám Dryml.

Vzhledem k tomu, že se v minulosti pohyboval v blízkosti Davida Ratha, jeho zájem o uvolněné předsednické křeslo hned přiživil spekulace, zda není součástí zákulisní mocenské hry, která by měla do čela strany vynést tandem Sobotka, Rath a uchovat určitý vliv na dění v sociální demokracii bývalému předsedovi Paroubkovi. Vzhledem k tomu, že máme teprve druhou polovinu srpna, objeví se do března určitě ještě celá řada spekulací, které ještě více přiživí vnitrostranickou nervozitu. Pro rivaly sociální demokracie to může být před blížícími se podzimními volbami docela dobrá perspektiva.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6