Česká republika bude cvičit příslušníky afghánské národní policie na svém území. Tuto poslední iniciativu současné vlády - alespoň "nějak" pozitivně reagovat na příslušnou žádost generálního tajemníka NATO - projednal minulý týden ministr obrany Barták se svým protějškem Verdalem a ministrem vnitra Atmarem při své poslední návštěvě Afghánistánu. Na jednu stranu je nutné ocenit snahu vlády bez skutečné politické váhy postavit se k požadavku Aliance jako seriozní partner, když už se na tom nejsou schopny dohodnout politické strany. Na druhou stranu je ovšem nutné připomenout, že tento krok nemusí být bez rizika pro ty, kteří zmíněné policisty budou cvičit a zajišťovat jejich pobyt na našem území. Z hlediska samotné podstaty není pochyb, že by bylo mnohem účelnější je cvičit na místě.

Schopnost policie, ale i armády efektivně kontrolovat zemi a zajišťovat její bezpečnost, nepřipustit návrat islámských teroristů a znovuvybudování jejich výcvikových táborů, ze kterých bude znovu ohrožován západní svět, je jedním z rozhodujících faktorů pro ukončení mise NATO a USA a předání vlády nad zemí samotným Afgháncům. To, že jde po všech stránkách o velmi náročný úkol, dokazují následující čísla. Policie a armáda má dosáhnout počtu 400 tisíc mužů, což vyjde daňové poplatníky - nikoli ty afghánské, ale ze západních demokracií - na 20 miliard dolarů. Pro zemi s až 30 miliony obyvatel žijících na území 650 tisíc km čtverečních jde o obrovský počet osob ve zbrani a pro její slaboučkou ekonomiku o nepředstavitelnou zátěž, kterou do značné míry ponese západní svět i po stažení svých vojsk.

Jak ale vypadá současné složení afghánské policie? Do značné míry kromě profesionálů jsou v ní negramotní lidé, pochybné existence, drogově závislí a osoby kriminálně závadové. Pověstná korupce na vrcholných místech ministerstva vnitra umožňuje, aby se posty vysokých policejních důstojníků kupčily za částky v řádu desetitisíců dolarů. Nezůstává však jen u korupce na vrcholu, kupují se i takové pozice, které umožňují řadě policistů participovat na drogovém obchodu, nejvýznačnějším a dlouhodobě nejlépe fungujícím byznysu země. O tom, že řada policistů podporuje Tálibán, nikdo nepochybuje. A k tomu všemu jsme byli, a bohužel i v budoucnosti budeme, svědky toho, jak cvičení policisté obrací svoje zbraně proti těm, kteří je na jejich obtížný úkol připravují. A to i za takové drobnosti, že jim jsou vytýkány nedostatky v samotném přístupu k výcviku. Počet a hlavně okolnosti takto zabitých amerických a britských vojáků tyto incidenty neřadí mezi úplně bezvýznamné. Naopak. Otázka důvěry je velmi důležitá.

Chci věřit, že vybraní policisté k výcviku v Česku nebudou přesnou kopií výše popisovaného obrazu současného stavu afghánské policie a přispějí, i když jen malou měrou, k žádoucí kvalitě celého bezpečnostního systému Afghánistánu.

V upravené podobě vyšlo 3.5.2010 v Právu

Autor je bývalý Náčelník vojenské zpravodajské služby, dnes bezpečnostní poradce