V druhém kole zvolili senátoři nového předsedu Senátu. Horní komora Parlamentu ČR tedy má nového šéfa - Jaroslava Kuberu. Když se vedla jednání mezi nejsilnějšími kluby, tak padl jeden mýtus o tom, že senát je klub gentlemanů a gentlewomen, kteří jsou schopni se dohodnout na tom podstatném. Volba šéfa Senátu je velmi důležitá akce, protože šéf Senátu je opravdu důležitá funkce. Marná sláva, v takových případech jde všechno stranou, když jde o moc.

Měl jsem obavu, že se stane to, co se u nás často stává, že nakonec funkci v gremiálním orgánu dostane volbou průměrnosti nějaký Vlček nebo Štěch, čili zapomenutelné nuly. To aby zvolenec nedráždil. Ale tentokrát se neuvěřitelné stalo skutkem a zvolen byl Jaroslav Kubera, a to s rozhodnou převahou. Jsem tomu rád a senátoři v mých očích stoupli.

Jaroslav Kubera na rozdíl od obou poněkud podivných soupeřů nevedl v televizní debatě na ČT24 žádné pindy o vyšších cílech, o snaze posunout Senát, ale jednoznačně řekl, že má ze všech kandidátů největší zkušenosti, je v politice celá dlouhá desetiletí, a je proto pro tuto funkci nejkvalifikovanější. Není to snad pravda? A není správné, že kandidát, který o tom je bytostně přesvědčen, se nepatlá se serepetičkami a řekne to rovnou?

A tak po dlouhé době máme v čele Senátu opravdového mazáka a matadora. Máme muže č. 2 ve státě, který nemění partaje, není korouhvička, je vždy svůj, je správně prostořeký, přímý a lezou mu na nervy všichni dobroserové, ať dobro tlačí, kudy tlačí a proč. Že hulí jak fabrika, sice není jeho ctnost, ale stojí si za tím a basta. Navíc tuto nectnost vyvažuje hromadou ctností jiných: stálost v politickém názoru, spořivost a šetrnost, nebojácnost hájit svůj názor i proti mainstreamu, přiměřená skeptičnost a víra v to, že když už se svět řítí do řiti, není třeba ten proces urychlovat hovadinami, stupidními regulacemi a zbytečnými zákazy. Vedl nekonečně dlouho Teplice způsobem, který zaslouží úctu i těch, co jej nemají rádi. Nestydí se za to, že permanentně harašil, když to šlo, a plácal ženy po zadnicích, když to šlo a bylo přijatelné. Dělám to také, vím kdy a s kým a hodlám to jako Jaroslav Kubera také dělat seč to jde. Takže si umí zkrášlit život, když to jen trochu jde, a je až opulentně rozkošnicky nekorektní. A nakonec to nejdůležitější: umí jednat a debatovat i s těmi, s nimiž bytostně nesouhlasí. Kdo z vás to, dámy a pánové, má? Každopádně nebude patřit mezi naše prvoplánové provařené strážce demokratických barikád.

Máme konečně šéfa Senátu, který jej (jak jsem si jist) povede s přehledem, vtipem a ležérním espritem. Jaroslav Kubera to možná neví, ale je to šarmér a žádoucí antihrdina, jakých je v politice pomálu. Ať mu Bůh dá hodně zdraví.

A pak že je všechno u nás v řiti.