Neptejme se, proč policejní prezident odstoupil z funkce. Ta správná otázka zní, proč odstoupil až teď, lépe řečeno proč ho ministr vnitra už dávno neodvolal. Měl k tomu totiž celou řadu záminek, ale i skutečných důvodů. Největší problém: úniky. Nechme stranou domněnku, že Langrova zdrženlivost pramení z přesvědčení, že politika a policie na sobě mají být nezávislé anebo že by nevypadalo dobře, kdyby ministr vnitra „vyčistil“ policii hned po svém nástupu.

To by nesmělo jít o bezskrupulózního politika Langrova typu, a konec konců ani o ODS, která v posledních měsících ukázala, že si servítky nebere - a že co se týká personální politiky, nedá nijak zvlášť ani na estetický dojem.

Proč tedy Langer Husákovo odvolání tak dlouho oddaloval? Možná mu vyhovovalo mít na tomhle postu slabého člověka, který měl už napůl sbalené kufry a dokázal ocenit každý další měsíc ve funkci. Ale nedá se vyloučit ani to, že Ivan Langer opravdu věřil, že je Vladislav Husák schopný s policií něco udělat.

Jistěže ryba smrdí od hlavy, ale ten hlavní problém policie tkví uvnitř policejních struktur: v podivuhodných a nejasných vztazích mezi jednotlivými útvary a v jejich napojení na lobbistické skupiny kroužící kolem politických stran.

Vzpomeňme, kolikrát se v minulých měsících politika a policie prolínaly: počínaje Kubiceho zprávou a konče Topolánkovými odposlechy. Mimochodem, byl to Topolánek, který na podzim roku 2005 ještě jako opoziční lídr říkal: „Nejsem mstivý. Ale tyhle lidi si najdu,“ a mínil tím ty policisty, kteří byli odpovědní za úniky ze spisu týkajícího se kauzy Kořistka. Jenže nenašel nikoho.

Úniky jsou asi největším společenským problémem, který máme.

Dostali jsme se do situace, kdy důvěra ve schopnost jakékoliv státní instituce udržet libovolnou informaci rovná se nule. Spoluodpovědnost za to nesou politici a média, kteří tuhle pitomou hru s vypouštěním informací rozehráli.

Ale ta hlavní vina padá na policii, odkud tyto informace v drtivé většině pocházejí.

Už to byl dostačující důvod, proč měl nový ministr policejního prezidenta propustit dávno. Žádný stát si nemůže dovolit mít policii, která takovou měrou destabilizuje politiku a otravuje společnost. Čert vzal rychlé jízdy prezidenta na dálnici a konec konců i kauzy policistů porušujících zákon. Ty se dějí všude na světě, protože svět policie a svět kriminálníků si jsou tak blízko, že se čas od času protnou.

Policie je sama o sobě pro občany protivnou a nepříjemnou institucí, která jen málokdy funguje dobře a férově. Začíná to buzerujícími dopraváky, kteří vždycky stojí na silnicích tam, kde jim to vyhovuje, ale nejsou tam nic platní, a končí to neschopností chytat a usvědčovat ty největší grázly. Ale s tím se dá žít. Dokonalá policie je iluzí.

V Česku se však policie změnila z organizace honící více či méně úspěšně zločince na firmu podnikající v oboru prodeje informací. A to je katastrofa. Policejní sbor je touhle mentalitou prodchnutý odspoda až nahoru. Když šéf jednoho z nejprestižnějších útvarů používá informace ze spisů k rozehrávání politických her, lze se divit pěšákovi, který nabízí bulváru fotografie zastřelené celebrity? Bere to jako samozřejmost.

Husák není ten, který policii do tohoto stavu přivedl. Jde o nemoc vyrostlou ze zvláštní péče, kterou policii poskytoval ještě jako ministr vnitra Stanislav Gross a která spokojeně bujela za mnohaletého panování Jiřího Koláře.

Možná s tím Husák chtěl něco udělat. Některé jeho kroky byly srozumitelné a působily sympaticky. Smůlu měl v tom, že velkou část jeho funkčního období paralyzovala nejdřív dlouhá předvolební kampaň a pak dlouhý povolební pat. A právě během nich dostoupily hry s úniky hranice neúnosnosti.

Nedá se vyloučit, že s tím chtěl Husák něco dělat a že měl nějaký plán. Možná právě to přispělo k jeho pádu. Je symptomatické, že se bezprostředním důvodem demise stal únik informací, a to o nějakém jiném úniku. Už to trochu připomíná černou grotesku.

Shodou okolností - tedy doufejme, že shodou okolností! - jsme v minulých dvou týdnech sledovali tyjátr, který rozehrál, opět kvůli uniklým informacím, jiný vysoce postavený policista. Šéf protidrogové centrály se divákům představil ve dvou vyhraněných polohách: jednak jako superman likvidující drogový byznys a jednak jako labilní, až téměř duševně vyšinutý člověk.

Policie je zkrátka a jednoduše v neudržitelném stavu.

Odchod Vladislava Husáka nic neřeší. A že k němu došlo právě teď a právě tímto způsobem, ukazuje, že Ivan Langer nejspíš neměl a nemá s policií žádný smysluplný plán. Odcházející prezident přirovnal policii k „milované ženě“ a ministr mu poděkoval za „profesionální práci“.

Něco nám tady uniká?

LN, 24.3.2007

Autor je novinář