Probíhá soudní přelíčení týkající se zneužívání Vojenského zpravodajství. V této souvislosti popsal Eduard Bruna, advokát obžalované současné paní Nečasové, roli jejího nynějšího manžela (tehdy ještě pouze milence, zato však premiéra) Petra Nečase. Použil k tomu ve své podstatě velmi hanlivá slova (pro případ, že by se prokázala ještě více znepokojující možnost, že ona slova odrážela pravdu, připojujeme hned omluvu advokátovi).

Podle obhájce byl Nečas po určitou dobu zastupujícím ministrem obrany a jakožto premiér také předsedou Bezpečnostní rady státu. „On si myslí, že Vojenské zpravodajství úkolovat mohl. Domníval se, že z titulu této funkce si může požádat o cokoliv,“ uvedl.

V této souvislosti není třeba dodávat žádný komentář, pouze postačí vzpomenout na zatýkání místopředsedy vlády ČSSR Rudolfa Baráka prezidentem ČSSR Antonínem Novotným, doprovázeným ministrem vnitra ČSSR Lubomírem Štrougalem v roce 1962, o němž se tradují půvabné historky.

Podle jedné z nich přišel Baráka osobně zatknout sám Novotný v doprovodu Štrougala. Když se Barák ohradil, že s jeho zatčením musí nejdřív vyslovit souhlas Národní shromáždění, jehož byl poslancem, obrátil se prý Novotný na Štrougala s dotazem, zda je to pravda. A Štrougal prý odpověděl: „Toníčku, ty můžeš všechno!“ Podle jiné se prý Barák zeptal Štrougala, který ho s Novotným přišel zatknout, zda na něj podepsal zatykač generální prokurátor. Štrougal zrozpačitěl, otočil se na Novotného a řekl: „Já myslím, že ty snad můžeš zatknout každého bez příkazu generálního prokurátora, ne?“ Novotný samozřejmě prohlásil: „Toceví že můžu. A zároveň tě, Rudlo, vylučuju ze strany.“

Takže měli štěstí, vojenští zpravodajci, že Nečas byl poměrně skromný. Ona to však bohatě vynahradila jeho manželka, tehdejší kancléřka Nagyová. Její panovačné způsoby a choutky a rozmary pomalu spatřují světlo světa, a to jsme teprve na začátku. Již nyní však ti pozorní nepochybně tuší, odkud by měl Nejvyšší kontrolní úřad pravidelně začínat svou každoroční práci. Ono by to pak logicky skončilo tak, že by si NKÚ na úřadu vlády zřídil přímo detašované pracoviště. Vrátíme-li se totiž k té erotické asociaci úvodní věty, obsahující výraz „zneužívání“, pak to je přesné vystižení kontextu, jak popisují zaměstnanci Úřadu vlády vykonávání funkcí a chování k zaměstnancům mnohými členy nejvyšších pater exekutivy. A nejen této vlády. Ryba skutečně smrdí od hlavy. Dlužno ovšem i dodat – čest výjimkám!

LN, 12.3.2015