Vražda Romana Housky připomněla, že nejenom občanští demokraté mají své kmotry. Právě Houska reprezentoval tuto kategorii v řadách sociální demokracie. I když se od svých kolegů v ODS přece jenom lišil.

Konkrétně tím, že neovlivňoval chod strany zvnějšku, ani se neschovával v davu řadových členů, ale aktivně se účastnil stranického dění. Proto například na posledním jednání ústředního výkonného výboru jako jeho člen rozhodoval o osudu předsedy strany Bohuslava Sobotky. Pochopitelně v pozici jednoho z téměř dvousetčlenného kolektivu. Svůj vliv dokázal výrazně lépe než na celostátní úrovni uplatnit v severních Čechách, kde působil ve vedení krajské organizace.

Do významných funkcí tam prosadil své lidi. Ti mu potom pomáhali ovlivňovat rozhodování nejrůznějších institucí. Propojil tím svět podnikání s politickým prostředím. Celá řada lidí se kvůli tomu o něm vyjadřovala jako o mafiánovi. Proto nelze jednoznačně oddělit působení Romana Housky jako sociálně demokratického politika a jako kontroverzního byznysmena.

I když se o motivu jeho zastřelení dá zatím pouze spekulovat, nelze oba světy od sebe neprodyšně izolovat a tvrdit, že vražda má výhradně podnikatelské pozadí. Ostatně jen obtížně lze zmapovat, jakým způsobem Houska v poslední době vlastně podnikal, byť figuroval v několika firmách. V devadesátých letech byly jeho aktivity poněkud čitelnější. Měl například provozovat taxislužbu, bazary a zastavárny.

Pozornost policie upoutal transakcí s pozemky v Chomutově. Koupil je pomocí jím spoluvlastněné společnosti i s dluhy. Později pozemky se ziskem desítek milionů korun prodal, dluh nikdo neuhradil, společnost byla vytunelována a po několika letech zlikvidována. Tento postup byl sice vyhodnocen jako trestný čin poškozování věřitele, ale byl promlčen.

Policie se rovněž zabývala několika oznámeními, ve kterých byl Houska označen za vyděrače. Ti, kteří ho dobře znali, by asi nebyli překvapeni, kdyby ho právě tato aktivita přivedla násilně na onen svět.