Volby nejen přebarvily regionální mapu státu, v poslední době se zdá, že tak, jak jsme my voliči zapráskali bičem svých hlasů, podařilo se nám zkrotit párek největších šelem. A to jak porážkou, tak i vítězstvím. Už dlouho nepůsobil tak krotce Jiří Paroubek. Před volbami pokládal Topolánkovu hlavu na pomyslný špalek. Jakoby drtivým vítězstvím ohlazen a na duši zveleben kyne dnes premiérovi na cestu do předsednictví EU, a jako českému Honzovi na cestu do světa váže mu uzlíček s buchtami, tedy s příslibem tolerance a neútočení. Važme si té selanky, nemůže trvat věčně.

A co teprve Mirek Topolánek; bič voličů jako by divého tygra v domácího mourka proměnil. Včera v televizi to ani nebyl on, když mluvil kultivovaně, mírumilovně, odpovídal na položené otázky moderátora, dokonce poprvé naznačil, že Julínkova ministerská kariéra skončí (jen co ho ještě chvíli podrží), když se mu nepodaří o svých „reformách“ přesvědčit odbornou veřejnost. A že se mu to nepodaří, to Julínek předvedl na sjezdu lékařské komory. Když pámbu rozdával aroganci, tenhle ministr si dal třikrát nášup.

Abychom však my voliči své krotitelské umění nepřecenili; v politice se přece obchoduje. Předseda ČSSD určitě nevzplál pozdní láskou k pohublému Valachovi. Po volbách má skvělou vyjednávací pozici a Topolánek logicky zkusil soc. dem. i své pappenheimské otestovat. Nabídl handl, když řekl, že by hlasoval pro Paroubka v čele Sněmovny.

Sami sociální demokraté naopak nemají důvod tlačit na změnu v křesle premiéra. Volby byly referendem o vládě, a pokud stejná, neoblíbená vláda vytrvá, může to v dalších volbách přinést Lidovému domu zase ovoce.

Tolerovat pravicovou vládu během českého předsednictví EU je ostatně před levicovými voliči omluvitelné a má to státotvorný punc. Konec konců nepotřebuje teď Paroubek na Topolánka vůbec útočit, to za něho udělají sami koaliční partneři ve spolupráci s vnitřní modrou opozicí a – jistě nechtěně – s ministrem Julínkem, jenž se svým reformním trakařem skončil v pangejtu.

Pokud se nějakým zázrakem Topolánkovi nepodaří přesvědčit Čunka, aby své ministry zpacifikoval, nebudou ve středu zdravotnické zákony ve vládě na programu, neb skončily by fiaskem. Kvůli Klausovi nezvládne Topolánek do konce roku podepsat Lisabonskou smlouvu, kvůli Julínkovi se ODS zhroutí plánované změny ve zdravotnictví, v přesvědčování veřejnosti o nutnosti umístit tu americký radar taky premiér selhal. To je chabá výbava pro obhajobu předsednické funkce na prosincovém kongresu. Jeho sympatické zkrocení přišlo k jeho smůle poněkud pozdě.

Právo, 10.11.2008