Snažíte-li se vytvořit dokonalý systém, který vám má pomoci ovládat státní správu a ovlivňovat přidělování veřejných zakázek, potřebujete k tomu mít mimo jiné kvalitní informace.

Nestačí pouze ty z otevřených zdrojů, ale přímo zevnitř prostředí. Ty mohou poskytovat lidé, kteří jsou vám nějakým způsobem zavázáni. Netýká se to pouze státní správy. Mají-li být opakovaně vyváděny veřejné finance a prostřednictvím řetězce firem končit v rukou tzv. kmotrů, musíte vědět, co o tom ví a případně kvůli tomu dělá policie. Má-li vám takovýto systém dlouhodobě fungovat, potřebujete mít své lidi v řadách policie i v justičním prostředí.

O zmiňovaném systému se léta veřejně hovořilo. Neziskové organizace přinášely zdokumentované příklady vyvádění veřejných peněz. Přesto ho policisté nedokázali narušit. Zdálo se, že je velmi propracovaný a tím pádem pro jeho tvůrce relativně bezpečný.

Stíhání bývalého náměstka pražského vrchního státního zástupce Libora Grygárka naznačuje, že vazby lidí z řad státních zástupců či policistů na pražskou podnikatelskou šedou zónu nemusely být pouhou spekulací.

To, že se do problémů se zákonem dostal Ivo Rittig, zase ukazuje, že zmiňovaný systém nebyl úplně dokonalý a že se ho vyšetřovatelům ve spolupráci se státními zástupci snad podařilo narušit. Nejprve se to projevilo v souvislosti s Rittigovým obviněním z praní špinavých peněz. Týkalo se jízdenek pro pražský dopravní podnik. Rittig jakékoli souvislosti s jízdenkami odmítá. Není proto jisté, zda se žalobcům podaří prokázat, že peníze z této zakázky končily skutečně na jeho účtu a že to bylo v rozporu se zákonem.

Nejnovější obvinění, které se má týkat úniku informací z Bezpečnostní informační služby, naznačuje, že Rittig mohl být schopen dostat se k podstatným zprávám i z útrob tajných služeb. Což mu mohlo pomáhat v jeho aktivitách. Přitom nepotřeboval mít své lidi přímo v jejich řadách. Stačilo mu udržovat dobré styky s pravou rukou tehdejšího premiéra Petra Nečase.

Alespoň vyšetřovatelé podezírají Janu Nagyovou, nyní už Nečasovou, že Rittigovi citlivé informace předávala. Přitom neměla požadovanou bezpečnostní prověrku a k takovýmto materiálům neměla mít vůbec přístup. Podle zjištění vyšetřovatelů však utajované dokumenty nebyly shromážděny pouze ve střežené spisovně či v trezoru, ale například v běžné skříni. Při takovémto způsobu zacházení nebylo příliš složité se k nim dostat.

Když se to dá všechno dohromady, je skoro zázrak, že se některé kauzy kolem tzv. kmotrů dostaly alespoň do fáze obvinění. V následujících týdnech se ukáže, zda přibudou i některé další a zda ty mediálně prezentované skončí skutečně u soudu. Což ještě nezaručuje, že v soudní síni padnou pravomocné tresty.