Máte-li pocit, že předseda vlády musí být plně vytížen zápasem s vážnou infekcí, jste vedle jak ta jedle. Andrej Babiš (ANO) zvládá řídit kabinet, koordinovat očkování, shánět po světě vakcíny, ale i vést volební kampaň. To by možná ještě šlo půl roku před bitvou o sněmovní křesla pochopit. Ovšem překvapivě může působit, že si při tom počíná jako naštvaný šéf opozice.

Ministrovi zdravotnictví posílá Babiš vytýkací dopisy, ministra zahraničí obviňuje ze lhaní. Obchází ministra školství při vyjednávání o maturitách, stěžuje si na nedostatečnou podporu kultury. Už jen zbývá, aby se domáhal hlasování o nedůvěře vládě.
Aktivního spojence našel na Pražském hradě. Prezident Miloš Zeman má vždy po ruce nějakou stínovou vládu svých poradců a vyzývat k odvolání stávajících ministrů mu nečiní nejmenší potíž. Že si neoblíbil Jana Blatného (za ANO) a že je mu proti srsti zahraniční politika Tomáše Petříčka (ČSSD), ostatně už víme dávno. Jenže kdyby Babiš skákal, jak Zeman píská, působil by jako slabý premiér na krátkém vodítku. A tak ani po posledním jednání s prezidentem premiér personální změny ve vládě neavizoval a do kamer sdělil, že během března – a ten potrvá ještě týden – nikoho neodvolá.

Babišova schůzka se Zemanem patřila mezi pravidelné a předem plánované. Těžko ale věřit tomu, že by vedle své váhy, rozečtené literatury, zážitků z cest a blížícího se českého předsednictví EU jenom letmo probírali, co den dal. Jenže o tom důležitém se zpravidla nemluví veřejně.

Miloš Zeman už delší čas připomíná lobbistu hnutí ANO. Vládu chválí, opozici kritizuje a směrem k volbám činí kroky, z nichž nadstranickost zrovna neprýští – zmiňme namátkou nezvykle brzké vyhlášení termínu voleb, apely na Ústavní soud, aby neměnil volební zákon, nebo vůli pověřit sestavením příští vlády nikoli lídra vítězné koalice, nýbrž na mandáty nejsilnější strany.
Prezident ale zároveň usiluje o posílení svých pravomocí na úkor premiérových, čímž Babiše nutí, aby byl stále ve střehu a spoléhal se primárně na vlastní síly. Jestli předsedovi ANO něco skutečně jde, je to tepání nešvarů a slibování machrů místo nemehel. Co na tom, že ve vládě sedí s krátkou přestávkou osmým rokem a čtvrtým rokem ji má na povel. Do října potřebuje sehnat voliče, kteří mu nahradí nespokojence prchající k Pirátům se Starosty, ale i sympatizanty, jimž vadí Babišovo notování si s pravicí třeba nad daněmi. A tak premiér nahání prvovoliče, schází se s celebritami ze showbyznysu a vládní kiksy hází na konkrétní ministry.

Nakonec stěžejním důvodem, proč neodvolá ani vyslance hnutí ANO v resortu zdravotnictví a školství, jimž se nejvíc vzdálil, je potřeba mít po ruce beránky, které lze v pravý čas bez mrknutí oka obětovat. Odvetných akcí se bát nemusí – do vlády zve zásadně jedince s minimálním politickým vlivem.
Když ale pomineme zájmy premiéra, prezidenta či koaličních stran, ještě zde zbývají zájmy a očekávání občanů. Pro ně je například ministr zdravotnictví klíčovou osobou, jíž visí na rtech. Měnit uprostřed epidemie náčelníka tohoto resortu by hraničilo se šířením poplašné zprávy, že válku s covidem prohráváme. Naštěstí se ještě držíme a virus možná už i zatlačujeme. V neposlední řadě též zásluhou Jana Blatného, ale i těch, kteří Babišovi odmítli kývnout, že ministra nahradí.
Ze všeho nejvíc je teď zapotřebí profesionálního přístupu, kdy experti doporučují a politici konají. Jakkoli může být šibování s figurkami na šachovnici lákavé, prezidentovi ani premiérovi by to na slávě ani respektu nepřidalo. Když už nedokážou chaosu předejít, neměli by jej aspoň zvyšovat.

Autor je politický analytik
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus