Starší občané si pamatují knihy o Tarzanovi, který sice byl člověk, ale vždy se bil rukama do hrudi a vykřikoval: „Já jsem Tarzan z rodu Opů!“

V naší menší džungli (myslím politické) se před nějakou dobou objevila postava, o níž se stále vedou spory. Kdo to je? Je to podle druhu našinec? Je to opičák jako my, anebo je to něco jiného? Tarzan o tom vede soudní spory ve vedlejším kmeni, ale naše opice to moc nezajímá. Tarzan má hodně kokosů a banánů, a tak byl v minulé rvačce zvolen největším opičákem, nadsamcem B. Tarzanem.

Starý vůdce tlupy Z. se odstěhoval do vyšších větví koruny našeho baobabu, s B. Tarzanem si vyměnili několik zavrčení a starý samec Z. už jen z výšky hází dolů po ostatních hovna, jak už to opičáci dělají.

Mladí opičáci, co pohráli, vřeští, co to jde, a také metají výkaly nahoru, jak je u nás zvykem. Ale ty „enóna“ většinou nedoletí a někdy s mlasknutím spadnou házeči na hlavu.

A pokřikují, že Tarzan B. je vlastně nějaký podvodník, že prý spolupracoval s tygry a krajtami, co žerou opice. To se ovšem tak nějak ví, ale kdo z těch menších opičáků má čisté svědomí?

Velice a velice křičeli ti malí na toho velkého opičáka, že se s ním nikdy, ale nikdy nebudou kamarádit, že je ošklivý a fuj a že oni mají svoji opičí čest a té se nevzdají a ne, a ne, a ne.

Jenže největší opičák Tarzan B., se souhlasem starého opičáka Z., obsadil nejlepší stromy v okolí. S největšími kokosy, pod nimi s tááákhle velikými banány, a dají se tam i ulovit tučné ještěrky a vypasené krysy.

A tak se stalo něco, co se stává jinak jen u ryb. A u politiků. Když dojde k nejhoršímu, začnou se opičáci měnit na opičky. A vystrkují na opičího náčelníka, no víte co, a nabízejí, že by si s ním polaškovali. On tady byl už od počátku jeden takový šikmooký sameček/samička O., co za Tarzanem B běhal/a. A nabízel/a se, že udělá, co bude Tarzan B chtít. Jen ať se s ní/m spáří.

Tarzan B. sice občas Óčko podrbal za ušima a nechal si chvíli vybírat vši, ale jinak k páření nedošlo. A ostatní ječeli a ječeli a skákali a házeli ty výkaly nahoru a ono pořád nic.

A banány zrály a kokosy už byly akorát a do té doby neznámí pomocníci opičáka Tarzana B hodovali, jedli banány, až jim praskalo za ušima, a shazovali ze stromů kamarády těch poražených opičáků.

Houf padajících opic z vysokých větví se zvyšoval, všude bylo najednou plno opiček z klubu Tarzana B. a to bylo všem menším opičákům líto. Nahoře sice fouká, ale ten výhled! A ty kokosy!

A tak se najednou začali poražení opičáci měnit a jen hloupý členové tlupy jim vzkazovali, že jsou děvky prodejné.

Parta shromážděná původně kolem staré opice zvané S., si zvolila opičku H. a ta vyhlásila, že si lehne na záda, ať si s nimi Tarzan B dělá, co chce, jen když je pustí na ty vysoké větve. A ten řekl, že obskákat je může, ale nic jim za to neslibuje. Přesto od té chvíle celá parta menších opiček stojí v předklonu anebo leží na zádech a čeká, co bude. Je jim jasné, že bez Tarzana B. kokosy ani banány nebudou.

Další poražení opičáci si oblékli raději hned sukýnky, aby je opičák Tarzan B nepřehlédl.

A kňourají: „Ne..ne…ne…! Nechoď ještě pryč!

Sice jsou ještě zásadoví opičáci, co k Tarzanovi B. Nechtějí (tedy jeden mladý samec z party O. ano), a pak je tady ještě parta gerontů a ty zase nechce on, Tarzan B.

A tak je to dneska v našem malém pralese.