Rodina má být pohromadě
Ráno jsem šel s Iris na procházku - prosté konstatování, mohl bych každý den začít povídání touto větou. Jenže to není tak jednoduché...
Takže znovu:
Ráno jsem vyšel s Iris před dům, abych s ní šel na procházku. O něčem jsem přemýšlel, došel jsem na roh, ohlédnu se - a Iris stojí pořád ještě před domem. Půjde paní také? ptá se mě. Nepůjde, Irdo. Jdeme sami, paní luxuje.
Iris pořád stojí před domem. Zařvu na ni, čímž jsem ji přiměl k přesunu na roh. Pak stála na rohu a dívala se směrem k domu. Následovalo další zařvání a tímto řvacím způsobem jsem ji dostrkal do lesa. Tam se zastavila na úzké stezce.
Cestou se vyčurala, takže prvotní účel byl splněn.
Pokrčil jsem tedy rameny a povídám:
"No dobře, Irdo, vrátíme se domů."
Výraz radosti se objevil v její tváři! Otočila se a mazala zpátky. Rodina má být pohromadě! Žádné vycházky na vlastní pěst. Pěkně spolu! Aspoň teď, o prázdninách.

Pes ve vedrech
Iriska je bílá, to je přece jen určitá výhoda v těchto tropických dnech. Přinejmenším, říkám si to já a myslím při tom na čínský anekdotický příběh o dvou učencích, kteří stáli na mostě a dívali se dolů na skotačící rybky.
"Pohleď, příteli, jak jsou ty rybky veselé," řekl jeden.
"Jak můžeš vědět, ač nejsi rybou, že jsou veselé?" otázal se přítel.
"A jak můžeš vědět, nejsa mnou, že já nevím, zdali jsou rybky veselé?"

Takže zůstaňme na tom, že je Iris bílá a (snad) snáší vedro lépe, než pes černý. Malátně se pohybuje po zahradě a po domě. Uvnitř je samozřejmě nejlépe, ovšem ona si je dobře vědoma, že doma hůře ochrání naše majetky a životy před nájezdy drzých kocourů ze sousedství. Sice má pelech hned u okna a odtud může pozorovat zejména nejrizikovější jihozápadní hranici, ale přece jen je méně pohotová, než když podřimuje pod keřem přímo u hranice.

A když opravdu přijde kocour?
Ano, vězte, že i v těchto těžkých podmínkách, kdy udeřila tropická vedra, je Iris na stráži.
Když přijde kocour, Iris přeruší podřimování a přísně otevře jedno oko.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena