Nezahynul jsem!
Poslal mi kamarád z Kanady mail. Byl zvědav, zdali jsem se zastřelil, opil nebo zešílel - krátce, proč Hyena přestala vycházet! Velmi prosté vysvětlení: celý uplynulý týden jsem strávil na Photokině v Německu a vrátil jsem se z cest v pondělí v noci! Moje chyba spočívá v tom, že jsem na to dopředu neupozornil laskavé čtenáře. Je mi to moc líto, protože jsem mnoho ze čtenářů Hyeny jistě otrávil a odvykl jsem je na neaktualizované stránky chodit. Což mě opravdu moc mrzí. Už brzy nás čeká další výpadek, totiž Invex v Brně. Jet tam samozřejmě musím, ale už neudělám tu chybu a včas na to upozorním. Například teď.
Moc z toho ze mě dnes nevypadne, protože jsem po nočním cestování ještě tuhej a bystrosti byste ve mě našli asi tolik, jako v sudu melasy diamantů.

Strýc Podger opět doma
Vrátil jsem se po více než týdnu domů v divném rozpoložení: co já těm lidem budu vyprávět? Byl jsem v Kolíně nad Rýnem na Photokině. Přece jim nebudu vyprávět o tom, že na výstavě měli hodně foťáků a že je v Kolíně vidět sakra velkej kostel! O víkendu jsme byli s Ljubou v Arnhemu a jezdili tam na kole ve vřesovištích. Pravda, zmokli jsme. Ale ani to není to správné téma pro Hyenu.
Už jsem myslel, že se mi příhody vyhýbají. No vida - a ukázalo se, že nikoli, jenomže chtějí mít domácí prostředí.
Včera odpoledne jsem si usmyslel, že je načase posekat trávu. Otevřel jsem tedy garáž, abych vytáhl sekačku. No a vida, v koutě hned vedle vrat ležela na zemi plechovka s červeným lakem a u ní louže. Podivné. Plechovka byla zavřená a přece u ní louže - zdá se, že asi nebyla zavřená pořádně. Podotýkám, že já ji nezvrh, ale zase je pravda, že já ji nezavřel pořádně.
Sklonil jsem se k ní, postavil ji a pokusil se otevřít víčko.
Víčko ale nebylo zavřené dost pořádně na to, aby zpod něho nevytékal lak, pokud by plechovka ležela na boku, ale dost pořádně, aby nešlo otevřít. Vzal jsem si tedy ku pomoci šroubovák. V garáži bylo šero a já prd viděl. Odešel jsem tedy volným krokem do pracovny pro brýle. Volným krokem proto, že není dobré spěchat, když jde o operaci s plechovkou opatlanou červeným lakem.
Stejně klidným krokem jsem se vrátil, přistoupil k plechovce, uchopil šroubovák, sklonil jsem se nad plechovkou a hup, brýle mi sklouzly z nosu a spadly do louže toho laku.
Haleluja, strýc Podger opět doma, je o čem psát.
Dá se čekat, že do zítřejšího vydání popíši, jak strašně řvala Ljuba, když zjistila, že je v garáži na zemi louže červeného laku.

Otázka očisty
Včera jsem tu popisoval příhodu s vylitým červeným lakem. Řev se nekonal, Ljuba snesla pohled na ten červený flek v koutě garáže s klidem šošonského bojovníka, čímž se dostáváme do věcné polohy problému: jak ten flek odstranit? On je to lak akrylový a jak se ukázalo, normální ředidlo na něj nepůsobí.
Třeba přijde náprava z nečekané strany.
To jako když jsme se v pondělí v noci vraceli z cest: skoro celou cestu (1000 km) pršelo. Sotva jsme vyjeli a smráklo se a rozpršelo se, stírače rozmatlaly po okně nepříjemný šedavý film. Zastavili jsme u pumpy a já vyslal Ljubu - německy plynně hovořící - koupit nějaký saponát.
A v tom byla ta pomoc z nečekané strany.
Ten krámský chlapík Ljubě vymluvil saponáty.
"Nejlíp je na to vzít coca colu," pravil.
"Děláte si srandu," nechtěla věřit.
Přivolal ku pomoci dalšího krámského a ti ji společnými silami přesvědčili, ať to zkusí.
Takže koupila flašku coly, colou jsme omyli přední sklo - a až do Prahy jsme měli dokonale průhledné, čiré okno.
Je to zvláštní: příští rok to bude 45 let, co mám řidičák a jezdím autem (od sedmnácti), ale nikdy jsem o tomhle fíglu neslyšel. Byla dřív jiná cola? Nebo za tu dobu, co existuje cola, ji nikdo nevylil na okno?
Je to záhada hlavolamu. Ale zkuste to, funguje to.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena