Vyzkoušeli jsme na Garinu léčbu neklidem. Po procházce všichni nastoupeni v autě. Ljuba i já, vzadu sedí Nora. Gari obejduje kolem a dělá, že neslyší, když na ni volám. No tak zabouchnu dveře a rozjedu se.

To je panečku úprk. Žene se, seč může! Po padesáti metrech zastavím a otevřu dveře. Gari se vřítí dovnitř.
Tak co je, proč nejedem? Vždyť jsem tady, funí zadýchaně.
Opět jsme všichni, jeden obohacený o poučení.

Hodiny v hlavě

Svítá ve čtyři a v pět už pálí sluníčko - a pejskové spí, jako by se nechumelilo. Mimochodem, těžko si představit méně případný příměr... Ale ať se chumelí nebo nechumelí, pejskové zařezávají, já spím s ručníkem přes oči a Ljuba si váže přes oči šátek. Probouzejí se více méně v sedm a od tohoto časového bodu pak začnou otravovat, neboli prudit, s tendencí rostoucí, až vrcholící někdy kolem osmé.

Toto platí o červnu a bude to platit v prosinci také. Už se těším, že uslyším v rádiu onu mantrickou větu „vědci zjistili, že...“.
Vědci zjistili, že psi mají v hlavě budík. Kdyby se mě vědci zeptali, řekl bych jim to už dávno.

Křovina

Z nějakých důvodů Nora zabíhá do křovin, tam strne a dělá sochu. Nikdy nebyla ve Valdštejnské nebo žádné jiné podobné zahradě, takže ji nemůžu podezírat, že si na zahradní plastiku hraje. Říkám tomu Hra na křovinu. Když zmizí, musím pátrat, kde objevím její sošný zjev. Pak volám Nedělej křovinu a teprve potom se uráčí a jde ke mně.
Nedaří se mi tu záhadu rozšifrovat. Ve psí řeči možná to Nedělej křovinu něco znamená. Měl bych to vyzkoušet někde na holé pláni. Nicméně vím, že některé záhady zde jsou, aby byly nerozluštěny. Stejně jako muži mají své dny, mají i psi svá tajemství.

Kvilda

Pokud je Norinka charakterizovatelná coby Křovina, pak je Gari docela určitě Kvilda. Je to vidět (rozumějte slyšet) hlavně ráno.

Ráno to u nás vypadá tak, že postupně vstáváme. Nejdřív já, ledaže Ljuba vstává v exotickou hodinu, jako v půl páté, jak už tak mívají herci ranní nástupy k natáčení. Zkrátka, jeden dvounožec vstává první a druhý se k němu zdráhavě připojí. Připlouží se Nora. Snídáme, čteme zpravodajství. Hovoříme o tom či o onom.
Celou tu dobu se Gari válí v pelechu, nejlíp v Norinčině, tam je to mnohem lepší než v jejím pelechu. Všechno ale jednou skončí, i ranní obřady. Jdu se vysprchovat a oblékám se.
Gari úprkem opouští pelech a začne kolem mne kroužit. Kdy už se půjde! Tak rychle! Pohyb! Honem!
No a protože u toho kvílí, je to kvilda.

Další patálie

Tentokrát Nora. Ne snad, že by se ozlomkrk někam vrhla a poranila se, jak se to stává Garině. Zčistajasna si Ljuba všimla, že má Nora na levé zadní tlapě krvavou skvrnku a druhý den už to byl pořádný flek: lízala si nohu, až si tam prolízala ránu. Je to nepříjemná polízanice. Mastičky, fusekle, nakonec i umělohmotný kornout na hlavě.

V sousedství je paní, která má osm psů. Jak to dělá, že nepřijde o rozum? Poznámka: leda že přišla, a proto má osm psů, ale to je na jinou debatu.