Na přelomu týdne jsme s Ljubou podnikli fotografickou výpravu do Benátek. Přes Martina Zhoufa jsme se dostali k velmi příjemnému ubytování - rád poradím, pokud by někdo měl zájem. Výprava měla jedinou chybu - neudála se tam ani jedna podgerovská příhoda, všechno klapalo, neztratili jsme se, neztratili jsme nic, nespadli jsme z vaporeta - a to, že jsme při návratu nemohli odemknout a poplašené zařízení houkalo, to je jen drobný detail, který nevyváží fakt, že nemám o čem vyprávět, pokud bych nechtěl sdělovat senzační novinu, že v Benátkách jsou kanály a po nich jezdí gondoly.

Takže snad jen o těch gondolách. Na skutečnou gondolu se chceme vypravit, až tam pojedeme příště a nebudou nás tolik pohánět fotografičtí běsi. Tentokrát jsme jeli jen krátce - jsou tam totiž gondoly typu převozník, ty křižují Canal Grande , protože jinak byste se dostali přes největší kanál v středních Benátkách jen vaporetem anebo po jednom ze tří mostů, u Akademie, Rialto anebo u nádraží. Jsou větší, tyhle převoznické gondoly, a mají dva gondoliéry, jednoho vpředu, jednoho vzadu.
Drobná potíž - nikde není napsáno, kolik přívoz stojí. Takže jsme nastoupili - vejde se tam asi tak osm lidí, a dal jsem převozníkovi neurčitou hrstičku mincí. A on si nechal jednu a ostatní mi vrátil! Úplně mě to vyřídilo. Za námi pak nastupoval pán s dvěma ženami. Ukázalo se, že je to Nový Rus. Cpal převozníkovi desetieurovou bankovku. Převozník mu chtěl vrátit.
"My jsme tři," pravil Nový Rus.
Převozník dával najevo, že je to stejně moc a chtěl mu vrátit. Načež Rus utnul tu proceduru mávnutím ruky.
Deset euráčů, to je prkotina, jíž se vůbec nemíní zabývat.

Jako přídavek zde máte jeden lyrický portrétek, jak mi ho vyhotovila Ljuba Krbová:

Návštěva ze starých časů
Jedu onyndo takhle do Prahy. S potěšením jsem si všiml, že už jen málo lidí předjíždí. Myslím si, že předjíždění je zdroj mnoha neštěstí - škoda, že policie není schopná předkládat veřejnosti tvrdá data o příčinách nehod, že čteme pořád ten stejný blábol o nepřizpůsobení jízdy atd., ale co doopravdy bylo příčinou, to se nedozvíme - ani Besip není v tomto ohledu hodnotnější zdroj informace. To je přece úžasná blbost, když čtu: Nejčastější příčinou nehod je stále nesprávný způsob jízdy, na který připadá 61 557 (tj. více než 65 %) nehod řidičů motorových vozidel (viz Profit). To je jasné, že kdyby ti lidé jeli správně, tak se nenabouraj, vole!
Ale budiž, tohle nezměníme. Takže jedu, lidi nepředjíždějí, protože předjíždění v ranní špičce nemá smysl - každý manévr je riskantní, žere benzín a přiblíží mě k cíli o zlomek vteřiny. A najednou koukám, ono se předjíždí! Do aut přede mnou vjel život. Šup, a červené auto s nasazením života předjelo. Šup, stříbrné auto totéž. Šup, a proklouznul tam citroen před haubnou desetituny. Co se to sakra děje, říkám si!
No jo, pochopil jsem.
Dojel jsem wartburga, tu hnusnou smrdutou potvoru. Přirozeně že jsme ji předjel tak rychle, jak jen to šlo. A zatímco jsme větral, vzpomínal jsem na doby naštěstí minulé - ve kterých by se tak moc líbilo voličům komunistické strany a sociální demokracie - ve kterých tyhle smrtonosné pojízdné plynové komory patřily k běžnému obrazu provozu na našich silnicích.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena