Byla jednou jedna holčička a jmenovala se Hana. To jméno se jí sice hrubě nelíbilo, ale nakonec se smířila s tím, že jí ho rodiče zřejmě nějakým nedopatřením dali. Abyste pochopili, nebyla to holčička v tom pravém smyslu, byla to spíš dospívající třináctiletá dívka. Měla vlastní názory a ještě více věcí začínala nechápat. Nevím, jestli si to ještě mnozí pamatujete, ale když je člověk ještě takové to úplné dítě, žije ve svém krásném světě. To je též doprovázeno pocitem, že všemu rozumí a myšlenkou, že vše na světě má své opodstatnění. Bohužel, jak dítě roste, čím dál tím víc se mu tyto původní představy hroutí.

Tak a začal nový školní rok. Hana se na něj celkem těšila, jednak proto, že uvidí zase své kamarády, a taky proto, že doufala v nějakou změnu. Takový ten čerstvý vzduch, jak se říká. Minulý rok nestál za nic. Haně sice učení šlo hravě, ale nějakou extrémní radost z toho neměla. Profesoři na gymnáziu, kam chodila, se chovali po celý rok neskutečně suše a nic nikomu neodpustili. Navíc žádný kluk ve škole si jí ani nevšimnul (a to je v jejím věku pohroma). A co teprve ten konec školního roku. Celá rodina zuřící kvůli výsledkům voleb: rodiče se pohádali s prarodiči. Prý nevolili stejnou stranu jako oni, a tudíž můžou za nezdárný výsledek. Jelikož Hana byla politicky založená (díky rodičům), tak se rozhodla jednat. Obeslala e-mailem snad všechny významné politiky, aby se proboha už začali chovat normálně (ó, jak to bylo naivní). Bohužel žádná odpověď.A možná bohudík, kdoví, jestli by tu odpověď, napsanou dozajista v politické řeči, dokázala přeložit do své mateřštiny. Škola: blázinec. Profesoři trýznili testy atd. atd. Naštěstí následovalo zasloužené vysvědčení a ještě zaslouženější a taky velmi potřebné prázdniny, které ji alespoň na chvíli zprostily pozemských problémů.

Ale nový rok nepřinesl čerstvý vzduch, spíš definitivně neprodyšně uzavřel všechna okna a dveře nejen Haně, ale podle ní i celému státu. Profesoři byli stále nevrlí a možná nevrlejší. Rodiče stále nespokojení. A politici, ti si seděli v parlamentu a četli si noviny. Tedy občas jeden vystoupil a něco v političtině řekl, podle NĚHO samozřejmě naprosto průlomového, ale ostatní ho stejně nevnímali. Hráli karty či luštili křížovky. Někteří si hráli online hry atd. A potom občas pro něco zvedli ruku (to ti cvičenější) a nebo ji nezvedli. A když jim došli baterie v notebooku, doluštili křížovku nebo dohráli partičku mariáše, tak se začali hádat, kdo co udělal špatně. Hana ze začátku roku ještě sledovala zprávy, teď se jim už začala vyhýbat…… preventivně .

Teď jistě všichni čekáte, že svoji prostinkou úvahu nějak zakončím…Ale toho se nedočkáte! Svět je přeci stejně jako i život Hany otevřený příběh! A pokud máte pocit, že by se měl nějak ubírat dál, pokuste se o to přičinit.