S Čáslavským v Šemanovicích

Ta zpráva přišla tak, jak některé zprávy přicházejí - byla bleskem z čistého nebe. I když jsem už vloni na podzim měl nedobré tušení, když mi z nemocnice, kde byl Karel Čáslavský hospitalizován, na žádnou z mých povzbudivých sms nepřišla odpověď. Předevčírem, kdy jsem Karlovi poslal své novoroční přání, přišla nazpět informace, že jeho mailová adresa je nedostupná. To už mne trochu zamrazilo. Přesto však jsem si nepřipouštěl myšlenku nejhorší a nepřestal jsem věřit, že dojde k tomu šťastnému zvratu a ve zdravotním stavu Karla Čáslavského se začne obracet vše k lepšímu. Ukázalo se ovšem, že to bylo jen zoufalé přání - Karel nejspíš už tou dobou vstoupil do filmového nebe.

Jméno Karla Čáslavského, důstojného následníka významného filmového historika Myrtila Frídy, je spojeno hned s několika veleúspěšnými televizními cykly. Byly to: Komik a jeho svět, od roku 1985 pak soutěž Videostop (kterou v Čs. televizi také uváděl společně s Janem Rosákem) a v letech 1992-2012 pak divácky mimořádně úspěšné Hledání ztraceného času. Rád tu připomínám, že řadu let se také podílel výběrem filmových ukázek na ostravských televizních Kavárničkách dříve narozených. Co je veřejnosti téměř neznámé, to jsou jeho pozoruhodné začátky u filmu v roli asistenta režie. V roce 1961 byl asistentem Antonína Kachlíka na filmu Červnové dny, v roce 1962 pak asistoval Václavu Vorlíčkovi na filmu Kuřata na cestách a v roce 1963 také pánům Jánu Kadárovi a Elmaru Klosovi na filmu Smrt si říká Engelchen. Vyzkoušel si i profesi asistenta vedoucího výroby u filmů Florenc 13,30 (1957) a Kdyby tisíc klarinetů (1964). V roli odborného poradce byl při zrodu filmů Všichni moji blízcí (1998) a Obsluhoval jsem anglického krále (2006).

S Čáslavským v roce 2007

Vzpomínám-li dnes na Karla Čáslavského, vybavuje se mi před očima několik chvil, kterými nesmazatelně vstoupil do mého života. Když mi vyšla v roce 1981 knížka Exkurze do království grotesky, tak si někde zjistil číslo mého telefonu, zatelefonoval a dal si se mnou schůzku, aby mi věnoval dvě velké krabice skvělých a dlouhých odstřižků z kopií amerických grotesek, které zrovna v té době používal v cyklu Komik a jeho svět. Tenkrát mi také nabídl tykání a stali jsme se kamarády. Nesmírně jsem si vážil jeho ochoty mi kdykoliv pomoci radou či nějakou informací, nezapomenu na jeho vstřícnost, s jakou se ke mně vždycky choval.

Byl mým hostem v televizní Kavárničce i v rozhlasovém Nostalgickém muzeu zábavy, věnoval mi kopii svého tuší a barvami kresleného filmu, který si v raném mládí "vyrobil", aniž by tehdy ještě tušil, že stejnou technikou (kreslení na filmovou emulzi, okénko po okénku) pracuje proslulý kanadský tvůrce moderních experimentálních kreslených trikových filmů Norman Mc Laren.

Kmotr knížky Tři životy Lídy Baarové

V roce 2010 mi vyšla knížka Tři životy Lídy Baarové a já jej požádal, aby se stal jedním z jejích kmotrů. Přislíbil a přišel. Teprve krátce před křtem v Domě knih Luxor se mi přiznal, že už se na veřejnosti vůbec neobjevuje a jeho vystoupení v roli kmotra mé knížky je opravdu výjimkou a posledním podobným vystoupením na veřejnosti. V tu chvíli jsem mu to nevěřil. Ukázalo se však, že mluvil pravdu.

S Karlem Čáslavským jsem se od té doby už nesetkal.

Karle, mají v nebi biograf? Dej mi vědět, prosím!