Kdybych měla zvolit zlatý moment svého života, vybrala bych hned dva. Prvním z nich byl den, kdy jsem potkala Františka Kupku. Tím druhým okamžikem je moment, kdy jsem poznala svého příštího manžela ekonoma Mezinárodního měnového fondu Jana Viktora Mládka. K prvnímu setkání, které výrazným způsobem ovlivnilo můj život, došlo vlastně náhodou.“

„Potkala jsem se v roce 1955 s francouzským antikvářem, který mi přinesl ukázat obraz, o němž prohlásil: Není moc dobrý, ale jeho autor jednou bude velice slavný. Tenkrát jsem žila v Paříži, Kupka taky a byl to právě on, kdo probudil můj vztah k umění,“ řekla mi kdysi ve Washingtonu mecenáška Meda Mládková, v domě, kde vzácné obrazy visely i na záchodě.

Mimochodem v tomto domě ji navštívil i Bohumil Hrabal a v povídce Listopadový uragán popsal, jak tam visel z balkonu za nohu. Paní Mládková na to vzpomínala mnohem barvitěji a ještě po pár letech, když mi to vyprávěla, se jí ježily vlasy na hlavě.

Meda Mládková

Než se dala do sbírání umění, vydávala na počátku 50. let časopis Současnost a knihy v první exilové edici Sokolova, které už po roce 1948 nemohly vycházet doma. Mezi její autory patřil Ferdinand Peroutka, Josef Kodíček, Julius Firt či Peter Demetz. A jak sháněla mecenáše na vydávání knih, potkala v roce 1955 i svého budoucího muže: Tento rok, jak jsem již napsal, byl v životě dcery sládka ze Zákup klíčový.

Studovala na královohradeckém klasickém gymnáziu a chtěla studovat dál na obchodní akademii. Nakonec ale se přestěhovala do Prahy, kde absolvovala taneční školu a živila se od roku 1938 jako profesionální tanečnice: nejprve v Litvě a pak ve Vídni. Po válce studovala ve Švýcarsku a na Ženevské univerzitě ukončila studium analýzou Druhé internacionály a později ještě na L’Ecole du Louvre na Sorboně.

I z těchto pár momentů ze života paní Mládkové je evidentní, že šlo o velice silnou a cílevědomou bojovnici, která stejně jako když se rozhodla, že prosadí ve světě Františka Kupku, který zemřel v roce 1957, tak se později pustila do boje o budovu na Kampě, v níž původně sídlila Akademie věd: byl tam nejprve ústav pro studium díla Zdeňka Nejedlého a pak pro studium cestovatelů Hanzelky a Zikmunda.

Budova bývalých Sovových mlýnů později vyhořela a teprve, když ji paní Mládková získala, byla v roce 2000 rekonstruována na galerii moderního umění Jana a Medy Mládkových.

„Cesta k vybudování Musea Kampa byla trnitá a stále ještě je. Závist, nenávist a korupce vládne v naší krásné zemi a já se asi nedožiji nějaké velké změny,“ komentovala ještě nedávno situaci v Praze.

Kromě Františka Kupky začala sbírat i další umělce včetně Čechů žijících doma, které v době normalizace podporovala. Mottem tohoto muzea je heslo: „Vydrží-li kultura, přežije národ.“ V roce 2015 ve veřejné soutěži získala do pronájmu i nedalekou Werichovu vilu, která slouží různým doprovodným kulturním akcím.

Paní Meda Mládková zemřela v úterý brzy ráno ve věku 102 let.