5.12.2022 | Svátek má Jitka


KOMIKS: Rychlé šípy, díl druhý

19.10.2022

Je i není to neuvěřitelné, ale opravdu kompletní knižní vydání legendárního Foglarova seriálu Rychlé šípy existuje teprve od letošního podzimu.

To vyšel druhý svazek (192 stran) věru vypiplaného projektu Albatrosu, který odstartoval již loni souborným zveřejněním všech dílů komiksu od malíře Jana Fischera.

Letos doplňují jeho práce pokračování kreslená Marko Čermákem, Bohumírem Čermákem, Václavem Junkem a Jiřím Grusem, přičemž zvlášť poslední jméno nezasvěcence zarazí.

Přesto Jiří Grus (*1978) bez rumělce přichází coby nový ilustrátor románové trilogie z fiktivní čtvrti Stínadla (2019, 2020, 2021) a také tady. Aby si provždy vydobyl prestižní místo po boku čtyř výše zmíněných Foglarových spolupracovníků. Na zakázku Albatrosu totiž zpracoval nikdy ještě nikým nekreslené Foglarovy scénáře Rychlých šípů, o jejichž existenci jste možná nevěděli. Anebo věděli, ale ne každého napadlo, že bude „záložní“ sada třinácti námětů ještě kdy využita - a uvedena v život. Jistě jen jako přívažek, ale takto pietně. Precizně zpracována. Foglar to už neví a legitimní morousova námitka proto zní, že by nic podobného ani nedopustil. A nezneužilo se náhodou jen to, co se mu nepovedlo? Co zbylo? Co záměrně odsunul přes kraj pracovního stolu, ale už opomněl zničit?

Ne!

V žádném případě. Editor nicméně nepopírá, že to vždycky nebyly ryzí scénáře ve formě libreta a dialogů, takže je dopracoval připuštěný k nim Džian Baban (*1977) - a v tom smyslu je tedy Foglar již pouze pan spoluautor.

Konkrétně jde o příběhy Rychlé šípy zápasí o jedničku, Rychlé šípy vítězí nad kočičí prackou, Rychlé šípy bojují o modrou hlínu, Rychlé šípy pořádají sochařský kurz, Noční rej strašidel, Rychlonožka obětí svého vynálezu, Noční škůdce dopaden, Tajemné plavidlo, Rychlonožkova krasojízda, Rychlé šípy bodují 5 míčků, Psaníčka domů, Zátoka létajícího Jindry a Rychlé šípy zmírají žízní. - V úvodních dvou případech se jedná o ucelené, dvoustránkové dobrodružství, které Foglar napsal před osmdesáti lety, roku 1942, a bylo po jeho smrti nalezeno v jeho posledním bytě v Křišťanově ulici. Po zákazu Mladého hlasatele nacisty plánovali totiž Foglar a jeho plzeňský nakladatel Kobes nový, vlastní časopis Rychlé šípy, pro který některá předchozí Fischerova pokračování překreslil Bohumír Čermák (1910-1973), nicméně obě části Rychlé šípy zápasí o jedničku a Rychlé šípy vítězí nad kočičí prackou jsou původní, zjevně pro ten časopis dělaná a dosud neexistovala v grafické podobě.

Skoro stejně podrobně rozpracována byla v těch válečných letech i série čtyř jednostránkových příběhů začínající Nočním rejem strašidel - a Foglar sám rozkreslil některé části. Velmi detailně taky líčí děj každé stránky. Ale malíř? Nepřišel. Až dnes. V tomto případě se již ovšem poznámek chopil i zmíněný Džian Baban; ani on ale nic nezměnil na té skutečnosti, že se příběh zdá poněkud neukončený…

Pan Baban musel zasahovat jen málo, ale jistě věci pomohl. Sporná je oproti tomu jeho adaptace příběhu Rychlonožkova krasojízda. Proč? Tento - rovněž již válečný - námět Foglar totiž z valné části použil už pro velmi známý příběh Rychlé šípy v honbě za pašíkem. Jak se ukazuje, je původní verze trochu jiná; ale ne zase tak moc, takže se to vyřešilo filipínsky. Nový scenárista inovoval prase, ej, na dvě kozy. Tím nic nenamítám.

Obraťme nicméně list. Foglar v roce 1970 zveřejňoval ve Svobodném slově trochu překvapivě beletrizaci komiksových dobrodružství Rychlých šípů - a ty povídky ilustroval klasik Miloš Novák. Ano, pro spisovatele to možná byla zbytečná, určitě poněkud mechanická práce, a trochu mi připomíná popřevratovou adaptaci téhož komiksu od Miloslava Šimka, jenž milovaný seriál… jednoduše spontánně převyprávěl (v čemž pak ještě pokračoval Josef Fousek)…

Ale nepřehánějme a neryjme do věci, vždyť Foglar své vlastní komiksy neadaptoval jako prozaik nijak ledabyle a výsledek po roce 1989 dokonce vydal na samostatnou, i když jen tenounkou foglarovku Příběhy Rychlých šípů (1992, předmluva Miloš Vraspír). Sestává ze 47 povídek a vynořují se mezi nimi překvapivě i dvě, které nemají kreslenou předlohu. Takže taky je převedl Džian Baban do scénářů.

Problém je, že oba dva patří do ještě Janem Fischerem kreslené řady „vodních“ dobrodružství, zahájených dílem nazvaným po převedení do prózy Svatodušní výprava, a samostatným usazením těchto dvou eskapád až na samý konec druhého ze dvou svazků kompletních Rychlých šípů došlo k vytržení z kontextu. Díly lze vsadit mezi příběhy Každý něco pro tábor a Seznámení s hajným. Na druhou stranu nelze než uznat, že by nebylo vhodné, kdyby dnes trčely z jinak ryze Janem Fischerem kresleného prvního svazku.

A zbytek nových Grusových dílů? Ty už jsou Džianem Babanem skutečně zrobeny jen dle Foglarových původních námětů, anebo dokonce jen poznámek. I když poznámek přečasto zevrubných.

To platí především o dvou příbězích s „modrou hlínou“, ve druhém z nichž Rychlé šípy pořádají sochařský kurz. Jak vlastně vznikly? V září 1941 vyslechl Jaroslav Foglar tuto historii přímo v jedné pražské tramvaji, a když přišel domů, rovnou ji rozepsal na několik stran. Daleko později ostatně ty listy inspirovaly také foglarovku Modrá rokle i předcházející trio komiksů Káji Saudka.

Další z nových příběhů Rychlé šípy bodují 5 míčků rozepsal Jaroslav Foglar koncem šedesátých let, a to včetně některých dialogů, a díl Rychlé šípy umírají žízní, ten Džian Baban vytvořil dle půlstránkového námětu z 31. března 1978. Podle všeho jde o jeden z posledních Foglarových dovětků za jeho komiksovými Rychlými šípy.

Novou knihu samozřejmě netvoří jen komiksy Jiřího Gruse, ale obsahuje i vícero méně známých příběhů. Osobně pak úplně nesouhlasím se vřazením - Čermákem kresleného - dílu Rychlé šípy znovu do Stínadel. Ne snad proto, že se originál někde v redakci ztratil a že tato strana knihy tudíž nemohla být restaurována z originálu - jako v ostatních případech. Důvod mám jiný. Jednoznačně jde pouze o reklamní upoutávku na román Tajemství Velkého Vonta. Poprvé vyšla 30. prosince 1989 v deníku Mladá fronta (kolorována byla teprve později) a navíc to není jen upoutávka, nýbrž adaptace začátku „stínadelské“ foglarovky. Do kánonu Rychlých šípů jako takových jistě náleží, ale nemá co přebývat v kompletu jejich NErománových příběhů. Leda snad, ano a uznávám, jako dokument.

Už jasnější to naštěstí je v případech příběhů kreslených podruhé - a ty k celku jistě nikdo přičítat nechce. A že jich je. Například Bohumír Čermák upravil po Janu Fischerovi hned devět jím stvořených dílů (viz loňský svazek Albatrosu), zatímco ryze původní pokračování udělal BČ pouze tři. Nejznámější z nich bezpochyby je „vymazlený“ díl Rychlé šípy cvičí (1947).

Známý ilustrátor učebnic - a obyvatel Kerska, který je i postavou Slavností sněženek - Václav Junek (1913-1976) nakreslil pro Mladý hlasatel osm pokračování, a to roku 1941. Začínají dílem Rychlé šípy u výbuchu patrony, nicméně sedmá a osmá Junkova stránka tenkrát nebyly zveřejněny, neboť protektorátní úřady vydávání časopisu stoply. Nu, a když se Jaroslav Foglar k sérii konečně vrátil - teprve koncem let šedesátých -, rozhodl, aby ji kompletně překreslil Marko Čermák. Stalo se a upozorňuji, že aktuální kniha z Albatrosu přináší jak varianty Junkovy, tak ty Čermákovy.

Trochu jiný případ byl pak díl Rychlé šípy plaší pytláky (1939), který už známe z loňského svazku nakresleného Janem Fischerem. Zde je originál opět nezvěstný, patrně navždy, a Fischerova verze tudíž musela být pro loňské vydání restaurována ze stránky jednoho (starého) Mladého hlasatele. Nová verze Marko Čermáka (1970) je zveřejněna teprve v našem svazku - a započítávat ji za další samostatný díl ji samozřejmě nechceme.

Zajímavý je i OSUD scénáře Rychlé šípy u železničního mostu. Pravděpodobně pochází z počátku sedmdesátých let a varuje děti před chozením po dotyčných mostech, kde by je srazil vlak. Marko Čermák adaptoval scénář teprve dlouho po Foglarově smrti a existuje mj. na samostatném listě, jenž si měli majitelé kompletního vydání Rychlých šípů (rozumějte: TEHDY kompletního) vložiti na samý konec svazku (což jsem i já učinil). Příběh taky již byl zveřejněn v prvním Sborníku nezávislých foglarovců (jichž dosud vyšlo deset), ale na jeho doladění se ještě nepodílel Džian Baban, nýbrž Jiří Stegbauer.

Výtvarná práce doktora Jan Fischera se v našem svazku objevuje taky, ale pouze v případě čtyřdílného dobrodružství uvedeného příběhem Rychlé šípy staví obojživelný vůz. Dobrodružství na vodě fakticky vznikalo v rozpětí mezi roky 1948 a 1970, přičemž první dva díly Marko Čermák jen dokončil, aby sám zapracoval na části třetí a čtvrté.

Editor knihy říká, že debutem Marka Čermáka ve slavném Foglarově komiksu je teprve díl Rychlé šípy pomáhají starým lidem (1968), ale je to sporné vyjádření. Příhody s obojživelným vozem sice vyšly až roku 1970, nicméně díl o záchraně kočky staré paní je ještě zřetelně kreslen Janem Fischerem, respektive i Janem Fischerem, kterého Čermák sotva mohl takto věrně napodobit. Přesto je v záhlaví uveden jako autor sám, v podkladu ovšem pracoval s kterýmsi „fischerovským“ materiálem. Jeho debutem v ranku Rychlých šípů spíš proto bude až díl Rychlé šípy v Údolí záhad.

Knihu uzavírá studie Martina Foreta Marko Čermák. Zdaleka nejen „ten druhý kreslíř Rychlých šípů“ a doslov téhož badatele Rychlé šípy. Český - zdaleka nejen komiksový - fenomén, který nemá srovnání.

Jak je konstatováno právě v doslovu, Rychlé šípy (seriál zveřejňovaný od 17. prosince 1938) sehrály zásadní roli v dějinách českého komiksu, a to jak po stránce formální, tak po stránce tematické, a staly se modelem „klubáckých“ komiksů, které naší komiksové tvorbě dominovaly, ať se nám to zamlouvá nebo ne, hned několik dekád.

Rychlé šípy Jaroslava Foglara, Marko Čermáka, V. Junka, B. Čermáka a J. Gruse.

Editoval Roman Šantora. Úvod Jaroslav Foglar, doslov a studie o Marko Čermákovi Martin Foret. Odpovědný redaktor Ondřej Müller. Albatros 2022

https://www.kosmas.cz/knihy/514731/rychle-sipy-jaroslava-foglara-a-marko-cermaka/