5.12.2020 | Svátek má Jitka


KNIHA: K Jadranu na Vánoce pod stromeček

22.12.2010

Klid. Nezbláznil jsme se. Nemíním vás zvát někam na Makarskou anebo do Dubrovníku na Vánoce. I když zasněžený Dubrovník by mohl být zajímavý. Já jsem jej ještě neviděl, jestli tedy někdy zasněžený je, že. A taky takový pohled na pohoří Biokovo nad Podgorou, kdyby bylo posypaný sněhem, jako že prý bývá, to může být docela úchvatný. Ovšem pokud mají místní pořádné topení. Ubytovat se a pak procházet a koukat na moře a hory.. Jako že nemívají. To topení. Oni většinou zimu prodrkotají. Zubama. Tak nic.

Zato v létě! „Když nejkrásnější hvězdy hoří ve Splitu nad mořem …..,“ tak já nelkám, ale dám si na břehu, někde v restauraci s výhledem na moře, pljeskavicu a k tomu balkánský chléb a dalmatinsko crno vino.

František Novotný, můj kamarád, se pak dívá z lodě. Na břeh. Co tam jinak dělá, to nevím. Já s ním na moři nikdy nebyl. A ani po tom netoužím.Za kormidlem František miluje plachetnice a mně je celkem jedno, jestli se loď jmenuje OPTIMIST anebo FREELORD, mně to nevyhovuje. Protože se to houpe. Mně se nejvíc líbilo na lodi SFCN Casanova z jejíž horní paluby byl nádherný výhled na příď rozrážející vlny ve svitu úplňku. Ty vlny létaly snad deset metrů vysoko. Vodní tříšť se třpytila jako démanty. Ovšem já byl výš ještě asi o dalších deset metrů, protože ta loď byla jako plovoucí panelák na Proseku. Tak velká a dlouhá. A stejně jsem se v bouři musel připásat k posteli. Natož plachetnice!?

Jste-li ofšem romantici, máte-li rádi pleskání plachet nad hlavou, milujete-li, jak vám vítr hvízdá kolem uší - mně pak v těch uších spíš dělá spíš zánět - a chcete-li vidět delfíny zblízka a houpat se při večeři na palubě lodi zakotvené v přístavu, jste Frantův člověk. Být mi o padesát míň, tak bych se možná nechal zlákat.

František totiž napsal zajímavou knížku ZA KORMIDLEM NEJEN NA JADRANU aneb Praktický průvodce jachtingem. Moc zajímavá knížka. František dokáže tak sugestivně a nadšeně vyprávět o lodních plavbách, že když jsem poslouchal jeho přednášku v Klubu J. Verna o cestě někde v Severním moři nad Skotskem či kde to bylo a když ukazoval ty obrázky a vyprávěl, jak se mraky ženou nad hladinou, voda je pod vámi, nad vámi v mracích i vůbec fšude kolem vás, jak na vás částečně prší a částečně šplouchají ledové vlny, tak se mi z toho chtělo zimou čůrat. Ačkoliv bylo léto a v hospodě příjemně. Tak sugestivně umí Franta vypravovat.

A nemyslete si, že je to jen nějaká taková příručka, jak se mají vázat uzly anebo podobně. Ani náhodou. Je psána vtipně a návodně. Pro všechny druhy zájemců. Tak už třeba třetí kapitola má zajímavý námět: „Patří tchyně do posádky?“ To je otázka přátelé, co?!

Moji tchyni naštěstí nikdy nenapadla taková zhůvěřilost, aby lezla na nějakou kocábku s plachtou, ale dnešní moderní tchyně by to napadnout mohlo, že?! Chcete-li vědět, zda ano či ne, nalezněte si to v knížce. Já vám radit nebudu, já neznám vaši tchyni.

Najdete tam však i jiné praktické rady. Třeba to, jak se má loď v přístavu anebo na kotvišti „zaparkovat“, tedy zakotvit. Ono je to různě různý, já si toho už taky všiml. Autor vám také řekne, na co a jaké jsou na lodi budíky. Jaká jsou lana, co se s nimi dělá a povypráví, co se všechno může tak všeobecně, ale i prakticky na lodi přihodit. A můžete mu věřit, protože nemá jen zkušenosti z českého rybníku zvaného Jadran, ale třeba i z oceánské plavby. Když převážel plachetnici z Miami v USA do Evropy.

To musí být úžasné dobrodružství. Pro Frantu a jemu podobné. Já když jsem někde, kde vidím na obzoru na hladině moře, jak je zeměkoule kulatá a břeh nikde, mně to nedělá dobře. Holt nejsem ten pravý lodní romantik. Mně fakt stačí na plavbu na lodi Středozemní moře, což myslím většině z nás postačuje. Ondřej Neff v předmluvě knihy píše, jak s Frantou po Jadranu jezdili, fotku Ljuby Krbové v knize tajké najdete, ale hlavně …čte se to jako detektivka. Ovšem mně nejlépe blízko u počítače. Při své skleróze jsem si některé ty názvy musel párkrát na netu ověřit.

Měli-li byste chuť někdy si třeba na Jadranu anebo na některých řekách či jezerech vyjet na lodi, třeba na nějaké půjčené, Franta vám vysvětlí, jak na to. A nebude vám lhát. V ničem. O tom svědčí i podtitul patnácté kapitoly, kde se píše: "Jediným spolehlivým lékem na mořskou nemoc je lehnout si pod zelený strom.“O mořské nemoci bych já mohl vyprávět! Ovšem aby člověk „krmil kachny“, nemusí plout zrovna přes Tichý oceán. Mně bylo spolehlivě nejvíc v životě na lodi blbě na výletním parníčku Zlaté písky - Varna.

A co třeba kapitola 14 „Bydlíme, vaříme na lodi". Tam se dozvíte mnoho užitečných informací, nejen o lodních kuchyních, ale i o záchodech. A to je jo důležité téma. Protože jíst a... tedy to druhý, se dělat prostě musí. I na lodi.

A já přidám jednu rodinnou lodně-kuchařskou historku. Můj strýc zvaný „Pipek“ měl kdysi zakotvenou plachetnici u své sestry na Jadranu. A podnikal s ní různé plavby. Jednou vzal s sebou na plavbu manžela mé sestřenice, zvaného „Dodo“. A vyrazili z Jugoslávie, že obeplují spodem Itálii. Krásná plavba. Slunce svítilo, vál mírný vítr, a tak Dodo šel připravit oběd. No ale co vařit na lodi? Když jsou tam dva chlapi? No jasně! Nějaké ty lívanečky, co se prodávaly v pytlíku, rozdělat vodou a mlékem a hotovo. V okamžiku, když těsto pěkně kynulo a byl ho plný kotlík, narazil do lodi obrovský náraz větru.

Dva dny bojovali mužové statečně s vichřicí (seznam názvů bouří a jejich sílu najdete též uvedenu v knížce) - až nakonec ztroskotali dole na italském pobřeží. Loď pochroumaná, oni mírně omlácení, ale živí. A protože jachtaři bývají společenští, někde v nějakém klubu loď opravili a vydali se nazpátek. A co bylo nejhorší? Že to lívanečkové těsto se při tom prvním nárazu rozmázlo po stěnách a stropě, zaschlo mezi palubkovým obložením a drželo tam jak helvítská víra. Jak pravil Dodo. Kdyby oba nebyli lékaři, co umí dobře pracovat se skalpely a noži, tak tu zaschlou těstovou potvoru snad nikdy z těch spár nevyškrabali.

Takže, přátelé, všude kolem je zima, letos je díky neustále se zrychlujícímu globálnímu oteplování „kaltna“ už asi měsíc, takže i na Staromáku bylo v pátek v podvečer deset pod nulou. A čekají nás Vánoce a leden a únor a březen a duben a „ještě tam budem“ tedy za kamnama, a to i ti, co se vrátí z lyžovačky, a tak si můžete číst.

Knížku si můžete koupit buď pod stromeček, anebo po Novém roce na chladné zimní večery. Číst si v ní a plánovat, jak letos ale už skutečně vyrazíte na nějakou romantickou plavbu. Třeba na tom Jadranu. A příště kolem Baltu a pak třeba k řeckým ostrovům a jednou budete moci v nukům vyprávět, jak “ to bylo tenkrát na ostrově Capri...“.

Jo, jo, tam je taky hezky.

Vydalo nakl. IFP Publishing & Engineering s r. o. 2010



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.