Na Světě knihy 2018 v Holešovicích se Karel Hvížďala tentokrát vynoří v doprovodu dvou sympatických dam. Stane se tak v sobotu 12. května proto, že s oběma svedl realizovat knižní rozhovor. Což je záslužné, ale můžeme se zároveň ptát: S kým nakonec Karel Hvížďala interview stvořit nedokázal, je vůbec někdo takový?

Ale ano, samozřejmě. Ba nemalá množina osobností, které se chtě nechtě pachtí až pod úrovní jeho zvědavosti. A přece jsou knižní rozhovory tohoto skvělého esejisty už dlouhou sérií: Bělohradský, Havel, Klaus, Schwarzenberg, Sidon, Landovský, Suchý, Gruša, Škvorecký, Lustig, Wernisch, Stach, Koudelka, Švejnar, Rupnik, Přibáň... A některé z těchto osobností Hvíždala dokonce zpovídal opakovaně! Další knihou. Nebo dalšími knihami. A to samozřejmě nepočítáme kratší rozhovory ze sborníků a z tisku (například s Foglarem).

Nicméně s dámami to má Interviewer (tak se jmenuje knižní rozhovor s ním, který zvládla udělat kritička Milena Marešová a byl vydán roku 2010) těžší. Sice mu, ano, trefné otázky zodpověděla Zdena Salivarová (1990) a roku 1992 Iva Kotrlá, tedy dvě spisovatelky, ale jinak spíš ticho po pěšině v tomhle směru; tedy nepočítáme-li opět rozhovory v souborech: Marta Kubišová, básnířka Vladimíra Čerepková, terapeutka Jitka Vodňanská, redaktorky Marta Bystrovová a Marie Divišová-Lamperová.

Novými výjimkami se staly v nových knížkách až výtvarnice Adriena Šimotová (2005, znovu 2011), architekta Eva Jiřičná (2011) a loni - ve společném svazku - Magda Vášáryová a bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová.

Obě mají v knize stejně místa (okolo 135 stran) a obě reagují na tematické okruhy otázek, které jsou u Brožové dva (Rodinná tradice a boj o nezávislou justici; Studium, vysoké školy a nezávislost justice) a v případě Magdy Vášáryové dokonce čtyři (dlouhá úvodní část, Dětství a studentská léta, Nacionalismus a politika a Epilog)

Po úvaze pojmenoval Karel Hvíždala svou novou knihu Vlčice.

Říká se tak v Anglii sedmi královnám vládnoucím a někdy také válčícím ve dvanáctém až sedmnáctém století – a síly jedné slovenské herečky a političky plus síly jedné české právničky chce autor rozhovorů srovnat právě se silou těch panovnic.

Sami posuďte, nakolik jeho srovnání sedí.

A hodí-li se dámy do téže knihy. V podstatě ano. Obě jsou z učitelských rodin, jejichž příslušníci našli ve dvacátém století odvahu se postavit „oběma vládnoucím nenormalitám“, jak sám zpovědník zdůrazní ve finále. „Obě se také od mládí potýkaly s přijetím víry v Boha, a věděly proto odmalička (či to alespoň tušily),“ pokračuje Hvížďala úvodem, „že legitimování myšlenek autoritou, obecným míněním nebo sociálním vytvářením pravdy je odporné a nebezpečné.“

Chceme-li ale tyto rozhovory řádně číst, měli bychom se zbavit představy, že filozofický esej má někomu sloužit, že poezie má líčit krásu a že rozhovor má někoho oslavovat; pak totiž všechny ty žánry ztrácejí smysl, který už v sobě mají a který je pro každého čtenáře úplně jiný.

Pomáhá nám - na jedné straně - si uvědomit, že ten druhý vždy přesahuje naši představu o něm, jak napsal Emmanuel Levinas, a jen takový způsob čtení nám - na druhé straně - umožní znejistit se ve vlastním postoji a objevit v sobě někoho jiného. Vést dialog se sebou prostřednictvím dialogu, který čteme.

Co víc? My „musíme odmítnout číst slova jako naše domovy, v nichž se cítíme dobře, a chceme-li se skutečně něco dozvědět, musíme se naučit tyto stránky číst asi jako Chagallův obraz Já a vesnice nebo je poslouchat jako Janáčkovu Symfoniettu.“

Karel Hvížďala, Magda Vášáryová, Iva Brožová: Vlčice. Mladá fronta 2017. 288 stran. ISBN 978-80-204-4589-6