Už několik let jsem užasle sledoval nabídku předprodeje vstupenek na Majáles. Vrtalo mi hlavou, proč by si kdokoli měl kupovat vstupenku na akce, které si studenti organizují sami nebo dokonce na recesistický průvod městem. Loni jsem zjistil, v jakém naivním bludu to žiju.

Formován četbou Jiráska a dokumenty o báječných Majálesech, které se konaly v polovině šedesátých let, jsem zcela přehlédl, že to, co se dnes prezentuje jako Majáles, je komerční podnik zaměřený na vyždímání peněz ze studentů. Je to vlastně koncert těch nejprofláknutějších kapel produkujících často jen mainstreamovou spotřební hudbu. Kšeft. Zneužití slova Majáles a zneužití studentů.

Pochopil jsem to loni, když jsem viděl ty mohutné manévry v hradeckých Šimkových sadech, které byly kvůli "Majálesu" uzavřeny a obklíčeny nevzhlednou bariérou, hlídanou bezpečnostní agenturou a městskými strážníky. V tu chvíli jsem se přestal divit, proč studenti kupují na "Majáles" vstupenky a začal se divit, proč si to nechají líbit. Co je to za generaci, že si sama nedokáže zorganizovat studentskou zábavu a leze do komerčního chomoutu firmě, která jim za vstupné uspořádá estrádu? Dokážou ti lidé, až nebudou studenti, zorganizovat či podniknout nějakou vlastní akci nebo budou jenom slepě přijímat to, co jim podstrčí někdo jiný, a jako ovce následovat toho, kdo jim zavelí? Majáles je navždy mrtev.

Takové chmurné myšlenky a apokalyptické vize se mi honily hlavou.

To bylo v roce 2012.

Pak přišel konec světa a letos na jaře dobrá zpráva. Se studenty to není zas tak špatné. V tisku i na internetu jsem se dočetl, že studenti pražských vysokých škol letos pořádají svůj vlastní Majáles (a také, že studenti v některých jiných městech se ani v minulých letech nenechali převálcovat estrádní agenturou a Majáles si organizovat sami nepřestali).

Slovo Majáles by nemělo sloužit za fíkový list cudně zakrývající necudný byznys. Podobně je to třeba se slovními spojeními slunce v duši či modré z nebe. Jejich použití v roli obchodní značky není znakem podnikatelské vynalézavosti, ale projevem naprostého nevkusu. Bylo by tedy správné říkat Majáles jen těm akcím, které si vymyslí a zorganizují studenti. Pořadatelům těch komerčních akcí není třeba ten název zakazovat, mohlo by stačit ty estrády ignorovat. Ale do toho už já nemám studentům co mluvit.

A tak můžu jen s radostí vykřiknout do jara: Ať žije Majáles! Ten pravý, studentský Majáles.