Ve světě fotografie je výstava Photokina v Kolíně nad Rýnem mimořádnou událostí. Je to bienále, pořádá se každý druhý rok od roku 1950. Výrobci všeho, co se hodně i vzdáleně týká fotografie, tu předvádějí svoje kreace a pořádají se tu i výstavy a prezentace. V tomto ohledu hraje významnou roli firma Leica, pořád ještě výrobce profesionálních fotoaparátů. Podporuje fotografické umění a pod její záštitou tu bylo několik velmi zajímavých výstav.

Fotografická technika je dnes tak dokonalá, že technicky perfektní snímek nelze neudělat. I poměrně levné fotoaparáty dovedou analyzovat scénu a poznají, co a jak nastavit, aby byl optimální výsledek. Ovšem ta skutečná profesionální fotografie jde ještě dál.

Tak například v expozici Nikonu ukazovali sérii fotografií zachycujících – jak to říct – lezce po všeličemž. Lezci, to jsou tu zvláštní horolezci, kteří mají jen holé ruce a nohy a dokážou vyšplhat po kolmé stěně jako pavouci. Na těchhle fotkách lezci šplhali po všem možném, po jeřábech v hutích i po navršených hromadách aut a po vnitřcích výtahových šachet. Obrazově i technicky vše dokonalé. Pak tam ukazovali film typu "making of", tedy ukazovali, jak se to dělá. Takovou fotku pořizuje samozřejmě fotograf, ale ten má kolem sebe tým asistentů a osvětlovačů a koordinátorů plus tým v helikoptéře, který to všechno natáčí. Pořizovací cena takové jedné fotky musí být v podstatě stejná jako natočení středometrážního dokumentu z daného místa.

Rozum jde nad tím stranou. Výsledek je působivý, to bez nejmenších výhrad. Fotografie se tu ovšem dostává do jiné dimenze. Už to není výsledek vize jednoho člověka schopného spatřit v realitě to, co obyčejní lidé nevnímají. Je to jistě pořád umění, stejně jako film je umění. Ale zároveň je to trochu průmysl. Koukáte na to a tak trochu nevíte, co si o tom myslet.

Je ale ještě jiná dimenze Photokiny. V podstatě to byla její nejzábavnější a nejpestřejší část. Prezentovala se tam "lomografie", jedno z nejbizarnějších současných odvětví fotografie. Název je odvozen od ruské firmy LOMO, založené v roce 1914 v Petrohradě. Firma přežila revoluci a i u nás se prodávaly velmi levné a jednoduché fotoaparáty Lomo. V roce 1991 dva rakouští studenti objevili staré dobré LOMO a založili cosi, co se stalo během dvaceti let světovým fotografickým fenoménem. Do lomografie dnes patří snad stovky modelů, všechny samozřejmě pracují s filmovým materiálem, jsou z plastu, mají důsledně bídnou optiku, a když přístroj při přetáčení poškrábe film, tím líp.

Obecenstvo je nadšeno.

Lomografické hnutí mělo v Kolíně velký stánek – s obrovským zájmem se tam setkalo například míchání vývojky, tedy činnost, kterou většinamladých návštěvníků asi viděla poprvé. Fotoaparáty jsou růžové, zlaté, kytičkové, a komu by to nestačilo, jsou i ručně malované. Fotky jsou na pohled odpuzující, radost převeliká.

Reakce nebo snad protest proti profesionální dokonalosti hnané ad absurdum rotorem vrtulníku?

Přinejmenším doklad pestrosti našeho světa.

LN, 24.9.2012