Časy se mění a politika s nimi. Ohlášený odchod Miroslava Kalouska ze sněmovny nabízí otázku, co je v krizi horší: Tupé škrtání, nebo tupé zadlužování?

Miroslav Kalousek se odporoučí z Poslanecké sněmovny, v příštích volbách nebude kandidovat.

Z dolní komory zmizí rétoricky skvěle vybavený politik, který však na politiku vlády nemá vliv a který nemůže sjednocovat opozici. Politik, který se jako ministr financí v minulé krizi stal pro současnou koalici symbolem „tupých škrtů“, oznámil odchod v době, kdy má vláda nakročeno k „tupému zadlužování“.

Kalouskův rekord z krizového roku 2009 – nejvyšší deficit v české historii s minus 192 miliardami – překoná koncem letošního roku Alena Schillerová, která se ještě nedávno dušovala, že „nechce být odpovědná za nejhorší schodek rozpočtu v historii“.

Změní se pochopitelně i grafy a tabulky, které před lety rád ukazoval Andrej Babiš. Oblíbenou infografiku na téma, kdo nejvíc zadlužil Česko, patrně už v centrále Agrofertu vymazali ze systému.

Škrtal, až třísky létaly

Za Kalouska se tomu říkalo politika rozpočtové odpovědnosti. Hlasatelé nynější koalice to nazývají tupými škrty.

Pravda, za „Kaldy“ se škrtalo, až třísky létaly. A leckdy vskutku tupě. Třeba se plošně snižovaly platy. Kvalita státní správy upadala, protože ti nejlepší úředníci odcházeli. Vláda také přiškrtila investice do vzdělání a vědy, tedy do oblastí, do nichž by stát měl investovat krize-nekrize.

Škrty stabilizovaly státní finance, ale omezily poptávku, utlumily ekonomiku a brzdily růst. Z ekonomického propadu jsme se proto dostávali pomaleji než sousedé.

Anoisté a sociální demokraté teď ujišťují, že to nedopustí. Opakují slogany „žádné tupé škrty dělat nebudeme“ a „z krize se proinvestujeme“.

Bez tupých škrtů bychom se vskutku obešli. Ne všechny škrty za Kalouska však byly tupé. Tupá je zato politika současné vlády, která v časech, kdy firmy osekávají provozní náklady, ve svém vlastním provozu úspory nehledá. A právě to je případ nynějšího kabinetu.

Že by úspory nebyly nutné, protože náš zachrání dvousetmiliardová investiční smršť, kterou Andrej Babiš slibuje?

Do krytů! Přichází investiční smršť

V krizi je prospěšné investovat. Investice přinášejí práci jak firmám, tak lidem. Firmy i lidé vydělají peníze, které potom mohou utrácet, a tak povzbudit ekonomiku. A chytré investice – nikoli do hladových zdí, ale třeba do modernizace infrastruktury a do nových technologií – mohou přinést v budoucnu vyšší zisky či nižší náklady.

Má však vláda tyto chytré investice promyšleny?

Její rozpočet nic takového nenaznačil, promyšleně nevypadal. Vláda ho prosadila se schodkem 500 miliard. Tato suma není v mimořádné době mimořádná. Mimořádný byl nicméně chaos, v jakém vláda své korona-rozpočty předkládala. Znáte snad jinou evropskou vládu, která by v tak krátké době předložila tři zásadní revize rozpočtu?

A co teprve neschopnost ministryně financí a premiéra třetí zvýšení schodku zúčtovat? Pro více než 130 miliard vláda teprve během jednání ve výborech hledala využití.

Poměřováno minulou krizí: takový šlendrián se za Kalouska kupodivu nestal.

Co je horší?

Babišův kabinet se ohání tím, že svými kompenzacemi zachraňuje pracovní místa a udržuje nízkou nezaměstnanost. V době, kdy vypnul ekonomiku, byly potřebné. Dnes jsou ale téměř všechna korona-omezení dávno zrušena a skoro tři čtvrtě milionu zaměstnanců zůstává doma. Vláda je v programu Antivirus platí za to, že nic nedělají.

Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček v neděli v České televizi řekl, že chce změnit Antivirus na úspornější německý model, kdy zaměstnanci chodí do práce na zkrácenou dobu a dostávají výplatu, o kterou se s firmou dělí vláda.

Jenže odbory jsou pro to, aby velkorysý Antivirus pokračoval. A sociální demokraté jim jdou na ruku. Takže kdoví, zda si vláda nakonec dál nebude kupovat čas, oddalovat řešení, zachraňovat místa, která už neexistují. A tím pokračovat v bezbřehé kompenzací ztrát a posouvat zemi do éry tupého zadlužení.

Nasnadě je otázka: Co může být horší – tupé škrtání (za Kalouska), nebo tupé zadlužování (za Schillerové)? Zkušenosti z Řecka a Itálie naznačují, že to druhé.